Říkají mu Brouček. Do Česka vozí už jednadvacet let světlo z Betléma | E15.cz

Říkají mu Brouček. Do Česka vozí už jednadvacet let světlo z Betléma

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Brňan Jan „Brouček" Svoboda stál u zrodu tradice rozvozů Betlémského světla. Sedmičce ale prozradil, že letos si jej k sobě domů nepřivezl.

Snahou světla je prozářit tmu. Věta, která poprvé zazněla z úst moderátorů rakouského rozhlasu v Linci před pětadvaceti lety, když přemýšleli, jak ozvláštnit sbírku Světlo ve tmě pro zrakově postižené děti, možná inspirovala i Jana Svobodu. Pětašedesátiletého Brňana totiž uchvátila myšlenka přepravit před Štědrým dnem světlo z Betléma do mnoha domovů a udělat jím lidem radost.

Od myšlenky nebylo daleko k uskutečnění. Rok po pádu železné opony se Svoboda vydal do rakouské Vídně a Betlémské světlo dopravil vlakem do tehdejšího Československa.

Psal se rok 1990 a skautský vedoucí netušil, že se za pár let z jeho nápadu zrodí jeden z novodobých vánočních zvyků.

„V současnosti se lidi, kterým doma hoří světlo z Betléma, mohou počítat na desetitisíce. A to velmi střízlivým odhadem,“ říká Jan Svoboda, který má mezi skauty přezdívku Brouček.

Říká se vám Brouček. Je to snad kvůli lucerničce s Betlémským světlem?

Ne, ona přezdívka vznikla o hodně dřív, než jsem před jedenadvaceti lety přivezl světlo z Betléma do Brna. Většina skautů a skautek má ostatně svoji přezdívku.

Jak vznikla ta vaše?

To už je strašně dávno, někdy v roce 1969, kdy jsem jako skaut začínal. Proč se mi tak říká, ale není důležité. To je mezi skauty.

Pojďme tedy k Betlémskému světlu. Kdy vás napadlo jet pro něj do Vídně?

Slyšel jsem o tom, že ve Vídni vznikla tradice rozvozů Betlémského světla. Akci začal pořádat rakouský rozhlas v Linci a televize ORF přesně před pětadvaceti lety, v roce 1986, ve prospěch nadace Světlo ve tmě. Ta pomáhá nevidomým a slabozrakým. Po pádu komunismu v Československu přivezli exiloví skauti Betlémské světlo do Prahy. Pod sochu svatého Václava, tak trochu symbolicky. V srpnu 1990 jsme se na jamborée vídeňských skautů dozvěděli podrobnosti o distribuci světla z Betléma a byli jsme jak v Jiříkově vidění.

Zalíbilo se vám to?

Ano, jenže v půlce října toho roku se nic nedělo. Tak jsem se spojil s Vídní a dostal jsem vcelku lakonickou informaci: Praha se prý k ničemu nemá, zkuste to vy. Tak jsme se do toho pustili.

I když byl rok po revoluci, zřejmě nebyla taková akce ještě obvyklá. S jakými problémy jste se setkali?

Nedalo se spolehnout na to, že někdejší Československé státní dráhy budou rozvoz Betlémského světla podporovat. Proto jsme hru postavili na skautských principech a idejích, pomocí kterých jsme chtěli připomenout i význam Vánoc jako duchovních svátků klidu a míru, nikoliv honby za materiálními požitky. Nejprve ve jsem rozeslal pár dopisů jiným skautům. Po kladných ohlasech se pak příprava rozvozu Betlémského světla rozjela naplno. Nebylo to ovšem snadné. Museli jsme také vyřešit spoustu technických problémů.

Například?

Třeba v čem světlo převážet, jak to zařídit, aby je nevyhodili z vlaku hned v Brně, kterými vlaky a kam jet, na koho se obrátit, aby kurýry alespoň někde někdo na stanicích čekal.

To zřejmě zaměstnalo pěknou řádku lidí.

Jednali jsme s posádkami vlaků, sháněli vhodné lampičky, zajišťovali kurýry do vlaků, zařizovali jsme nákup jízdenek a další a další drobnosti. Zaměstnal jsem tehdy celou rodinu.

A výsledek?

Když pak po Novém roce přišly dopisy s ohlasy, řekli jsme si, šly že budeme pokračovat.

Takže to zprvu nevypadalo na novodobou tradici? dalo

Tradice vznikla až v roce 1993, kdy jsme pro Betlémské světlo jeli ofi ciálně poprvé.

V letech 1991 a 1992 se sem Betlémské světlo nedostalo?

Samozřejmě, že ano. Ale skauti pro něj nejeli do Vídně, čekali na hranicích, kde jim ho předali rakouští skauti. Teprve v roce 1993 jsme jeli pro Betlémské světlo až do Vídně, kde se každý rok koná v jiném kostele bohoslužba.

Jako máte taktiku, aby světlo cestou nezhaslo?

Musíme převážet světlo ve více lucerničkách. Vždycky musí být záložní, kdyby náhodou zhaslo. Když se to občas stane, stačí světýlko odpálit. Každopádně není jednoduché se o Betlémské světlo starat čtrnáct dní.

Jak se o něj staráte vy?

Přiznám se, že letos jsem si ho z Vídně k sobě domů nepřivezl. Stalo se tak vůbec poprvé.

Proč?

Přinesu si ho až týden před Štědrým dnem.

Léta jste se však o Betlémské světlo staral právě ty dva týdny. Je to náročné?

Především jsem musel pravidelně kontrolovat lampičku, v níž světýlko hoří. Doma jsem také musel mít dostatečnou dávku oleje. Pro jistotu jsem měl doma světlo ve dvou lampičkách. Kdyby jedna zhasla, tak bych světlo přenesl svíčkou. V podstatě se stejná procedura dělá ve chvíli, kdy dochází v lampě petrolej. Plamínek se musí přenést a pak vrátit.

Dá se říci, že jste péči o světlo za léta vypiloval?

Ty první roky to bylo dost hrozné. Dům byl plný zápachu z petroleje.

Ten byl ostatně cítit i ve vlaku.

Naštěstí jde vývoj i v této oblasti kupředu. Doma se dají lucerničky plnit například speciálním lampovým olejem. Ten hoří čistým plamenem a nezapáchá. Navíc se prodávají verze s několika druhy vůní.

I tak se do vlaku nesmí s -otevřeným“ ohněm. Jak řešíte otázku bezpečnosti.

Když si vzpomenu na začátky rozvozů, tak tehdy ani zaměstnanci drah nevěděli, co s tím. Ale zatím se nic nestalo a věřím, že ani nestane. Skauti totiž vědí, jak manipulovat s ohněm. Jsou také náležitě proškolení s bezpečnostními předpisy. V rychlících navíc máme rezervovaná kupé, kde je po ruce hasicí přístroj.

Když se dívám na plán rozvozu Betlémského světla, je to důkladný systém. Na ten jste přišel vy?

Pracovalo na něm více lidí a vyvinulo se přesné schéma. Zmapovali jsme trasy vlaků s jízdními řády a měli jsme představu, kam až chceme se světlem dosáhnout. Schéma bylo tak důkladně vypracované, že za více než dvacet let zůstává stále stejné. Od roku 1990 přibyl vlastně jen jeden vlak z Brna.

Rozrostlo se ovšem napojení na páteřní spoje.

Zastávek a stanic, kudy Betlémská světla jezdí, je opravdu rok od roku víc. Zatímco v prvním roce čekali na vlaky na nádražích jen skauti a skautky, nyní na něj čeká mnoho lidí i na vedlejších tratích.

Dokázal byste spočítat, v kolika domácnostech hoří díky vám světlo z Betléma?

Odhadem to mohou být desítky tisíc lidí. Není to jen moje zásluha. Můj byl jen nápad. Ostatně jen v Brně si ho z brněnské radnice odnáší před Vánocemi zhruba patnáct set lidí. Ti ho nosí do jiných městských částí a do okolí Brna. Je těžké odhadnout, kde všude Betlémské světlo svítí. Jde totiž o otevřený systém. Připálit si svíčku, lucernu nebo lampičku může kdokoliv.

Statistiku si nevedete?

Je to zbytečné papírování. A vlastně to ani nejde. Světlo se rozmnožuje, takže ho může mít doma klidně sto tisíc domácností. Nebo půl milionu. Nebo i víc, co já vím.

Těší vás to?

Největší radost mi dělá to, že Betlémské světlo nosí skauti starším lidem, ke kterým nikdo nepřijde, jak je rok dlouhý. Ty taková návštěva potěší, zvlášš když jim někdo popřeje i hezké svátky. Jiní lidé si zase při procházce za světlem mohou popovídat a dozvědět se mnoho zajímavého ze svého okolí. Třeba od sousedů, které dlouho neviděli. Tradice Betlémského světla lidem zkrátka připomněla, že Vánoce nejsou jen konzumní záležitostí.

Vás tedy každoroční předvánoční shon nikterak netrápí?

Samozřejmě, že nakupuji dárky. Ostatně jako každý. Ale přiměřeně. Chci udělat svým nejbližším radost, ale nechci ji měřit velikostí či hodnotou dárků. Skauti totiž mají jiný žebříček hodnot.

Dají se do onoho žebříčku zahrnout i Vánoce?

Víme, že Vánoce jsou hezké, ale důležitější je, aby měli lidé mezi sebou hezké vztahy. Naučit se dá všechno, ale nejdůležitější věci v životě se nedají naučit na přednáškách. Například to, že jedinec nic neznamená. Důležitější je, aby to dobré, co dělá, prostoupilo společností.

JAN SVOBODA

* Narodil se 4. března 1946 v Brně.
* Mezi skauty vstoupil v roce 1968, později vedl skautské oddíly v Brně.
* Poprvé přivezl Betlémské světlo do tehdejšího Československa v roce 1990.
* Tehdy zaměstnal všechny rodinné příslušníky a nevěřil, že se z akce stane tradice.
* Za jedenadvacet let rozvozů Betlémského světla vlaky do nejrůznějších částí Česka, udělal radost milionům lidí.
* Až do loňského roku byl předsedou krajské rady Junáka Jihomoravského kraje, funkci ale předal mladšímu nástupci Pavlu Blažíkovi.
* Přestože má důchodový věk, stále se aktivně věnuje vedení své obchodní firmy.

CESTA SVĚTLA

* Betlémské světlo rozvezli skauti po Česku rychlíky a osobními vlaky v sobotu 17. prosince.
* Z Brna vyjelo družin s Betlémským světlem nejvíce, na jednotlivých tratích se na ně napojili další kurýři.
www.betlemskesvetlo.cz

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.