Rivalita mezi Pískem a Strakonicemi: největší emoce vzbuzuje sport

„Předsedo, oni mají záchod… Předsedóóó, oni mají bazény!“ Stěžovaly si v komedii Zdeňka Trošky Slunce, seno, erotika jézéďačky na to, co Hošticím chybí a co můžou cizině jen závidět. I mezi Strakoňáky je nejčastěji slyšet: Oni mají… A nezávidí cizině, ale sousednímu Písku. Opravdové náměstí, protože strakonické Velké náměstí je jen ulicí, kulturní akce, Prácheňské muzeum, Sladovnu, divadlo, sportovní zázemí, restaurace a kavárny s předzahrádkami, obchvat města, i to že je Písek studentské město. Písečáci toho naopak sousedům moc nezávidí. Když už řeknou „oni mají“, poukazují jen na lepší bazén a krásný hrad. Dál už jen krčí rameny.
„Písek a Strakonice? To se nedá srovnávat. Rivalita je umělý dojem dneška,“ říká historik Karel Skalický ze Strakonic. Do výčtu věcí, které se líbí náhodně dotázaným Strakoňákům na Písku se dostal ještě i kamenný most, dračí lodě, sochy z písku, parky, čisté, upravené a bezpečné město. Jedna z odpovědí byla dokonce: „Hezké novinářky!“
Sportovní fanoušci závidí Písku třetí ligu ve fotbalu, první ligu v hokeji, umělý lyžařský svah nad řekou, sportovní areál pod lesnickou školou, městský okruh cyklostezek pro kola i „in-lajny“. Na co Strakoňáci stále jen čekají, šlo udělat v Písku mnohem rychleji. Obchvat města nebo rekonstrukce kulturního domu. „Na tu sice už několik let existují plány, ale samotná stavba nezačíná,“ poukazují.
Historik Skalický za některé nářky lidí viní historii. „V určitých dějinných etapách měly jednou navrch Strakonice, podruhé Písek. V husitském období na tom byly lépe Strakonice, protože tam až do Bílé hory sídlil velkopřevor, který měl v českém státě významné mocenské postavení. Později těžily z toho, že měly dřív železnici, kdežto Písečtí v jejích budovatelských začátcích zaváhali,“ líčí. Písek zas vydělal na tom, že si v roce 1778 nenechal od Strakonic přetáhnout rušené Jezuitské gymnázium v Klatovech. Pro Písek mělo velký význam i to, že se tam tisklo první periodikum po Praze i to, že byl krajským městem Prácheňského kraje. Proto je také kulturnějším a studentským městem. „V mých očích jsou Strakonice dlouhodobě zaostalejší. Byly vždy dělnické, a lidé proto mají upřímnější povahy. Písek je snobský a více zahleděný do sebe,“ dodává historik Karel Skalický. Koho už historie netrápí, jsou zdravotníci. „Konkurenty jsme nepochybně v oborech, které máme stejné, jako například chirurgie, porodnictví nebo pediatrie. Ale v těch, které jsou jen v jedné z nemocnic, velmi dobře spolupracujeme. Například kožní, oční, urologie, ortopedie nebo infekce,“ míní ředitel strakonické nemocnice Tomáš Fiala. Jiří Holan, jeho protějšek z písecké nemocnice, si myslí, že si nekonkurují v ničem. „Spolupracujeme, máme společná některá oddělení a kvalitní lékaři jsou v obou nemocnicích. Dost podobné je i vybavení moderními přístroji,“ podotýká Holan.
Zato sportovní rivalita mezi oběma městy byla už odnepaměti. V novodobější historii však fotbalové i hokejové celky nehrály pokaždé ve stejných soutěžích. „Zápasy ale vždycky měly příchuť pravého nefalšovaného derby. Ve všech sportech, třeba i v basketbalu nebo házené, to bylo mezi Pískem a Strakonicemi v korektním duchu. Na rozdíl od fotbalových a hokejových zápasů s Klatovy. Při četných potyčkách hráčů i fanoušků zasahovala policie, a to na hřišti jak domácích tak hostů,“ popisuje dlouholetý strakonický sportovní redaktor František Třeštík.
Tvrdí, že městský sportovní areál u Otavy závidí Písečákům kdekdo. „Trenéři, kteří přijíždějí s mužstvem na zápasy třetí ligy prohlašují, že s takovým vybavením si Písek zaslouží druhou ligu, ke které ostatně neměl na jaře daleko,“ dodává.
Mezi sportovci to sice nevře jako třeba ve Spartě a Slavii, zdravá rivalita na hřišti ale mezi nimi funguje. „Rivalita byla, je a bude. Myslím, že to prospívá vzájemně kvalitě sportu. Snažíme se ale v rámci možností spolupracovat, aby to bylo prospěšné pro oba oddíly,“ doplňuje slova sportovního redaktora dlouholetý písecký hráč a trenér basketbalu Přemysl Janovský.
Mezi hráči panují letité přátelské vztahy. Často si totiž mění posty a spousta sportovců z Písku dojíždí na tréninky a zápasy do Strakonic a opačně. O přátelství se ale nedá mluvit mezi fanoušky. „Myslím, že co se fanoušků týče, obě dvě města patří mezi nejbouřlivější v České republice,“ troufá si tvrdit Janovský. Dohady, které město je hezčí, neřeší herečka, muzikálová zpěvačka a rodačka ze Strakonic Hanka Křížková.
„Já jsem žádnou rivalitu mezi Strakonicemi a Pískem nikdy nezaznamenala. Už proto, že v Písku žili, poznali se a vzali se moji rodiče. Narodili se tam dva moji sourozenci, já s bráchou jsme se narodili pro změnu ve Strakonicích, takže je to fifty fifty,“ říká.
Do obou měst, které jsou od sebe necelou půlhodinku autem, se stále ráda vrací, protože tam žijí její příbuzní. Lituje, že ani z jednoho města nedostává nabídku na koncertování, přestože jí o to lidé píší.
„Vystupovala jsem v Chorvatsku a jedni manželé se mě ptali, proč nejsem někdy také v Písku. Aby mě viděli, musejí jet do Chorvatska,“ říká s humorem a zároveň vysvětluje, proč je tak málo na domácích pódiích.