Pokud máte zájem o finanční podporu programu určeného pro malé nebo střední podniky, nečeká vás lehký úkol – musíte pečlivě zvážit, zda jako žadatel podmínku malého a středního podnikání splňujete.
Malé a střední podniky představují v ČR 99% všech firem a zaměstnávají cca 2 mil. osob. Na jejich podporu se zaměřuje řada dotačních programů (zejména operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost - OP PIK). Klíčovým nástrojem, jak rozpoznat status takového podniku, je jeho definice stanovená právními předpisy.
Rozhodnout, zda určitý podnik podmínky definice splňuje, není vůbec jednoduché. Právě problémy s jejím výkladem se na konci dubna zabývala konference ministerstva průmyslu a obchodu a Ekonomického deníku z vydavatelství Media Network s názvem Definice malého a středního podniku, podnik v obtížích – šance a rizika pro podnikatele za účasti zástupců z ministerstva, Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, České bankovní asociace a Advokátní kanceláře Havel&Partners.
Definici vymezuje zákon o podpoře malého a středního podnikání, který však přejímá znění dané předpisy EU. Malý podnik má méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nepřesahující 10 milionů EUR, příp. bilanční sumu nepřesahující 10 milionů EUR. Střední podnik je omezen 250 zaměstnanci a obratem do 50 mil. EUR, resp. bilanční sumou do 43 mil. EUR. Velikost podniku však není jediným určujícím faktorem, důležitý je i jeho příp. vztah k dalším podnikům. Definice rozlišuje tzv. nezávislý podnik (samostatného podnikatele), který může mít menšinové partnerství s jiným podnikem do 25 %, dále „partnerský“ podnik s podílem 25 až 50% a „propojený“ (spojený) podnik s podílem do 50 %. Právě správné vyhodnocení vztahů mezi podniky představuje jeden z největších problémů s ohledem např. na různou výši vlastnických či ovládacích práv či příbuzenské vztahy mezi vlastníky.
Plnění podmínek definice malého a středního podniku je předmětem přísných kontrol ze strany poskytovatele dotačních programů jako např. ministerstvo průmyslu a obchodu i kontrolních orgánů např. ministerstva financí. Nicméně její správný výklad může být složitý i pro tyto instituce mj. s ohledem na komplikovaný přístup k údajům nutných pro kontrolu. „Často je nutné složitě dohledávat ve veřejných rejstřících nebo požadovat doplnění přímo od podnikatele,“ řekl náměstek ministra průmyslu a obchodu Marian Piecha. „Poskytovatel dotace navíc provádí spíše administrativní kontrolu, zatímco kontrola ze strany ministerstva financí je mnohem důkladnější, což přináší větší riziko zjištění, že něco v žádosti nebylo uvedeno správně.“
V současnosti neexistuje orgán, který by mohl o statutu podniku s konečnou platností rozhodnout. Podnikatelům se proto doporučuje, aby se důkladně s pravidly podpory seznámili a v případě nejasností konzultovali přímo poskytovatele dotace nebo zkušenou právní kancelář. Podle Mariana Piechy „jediný, kdo může rozhodnout, zda podnik definici splňuje, je žadatel samotný. Ten jediný má úplný přehled o jeho situaci.“
