Ryze konvenční britská technika, italský design a jméno podle pobřežní části v jižní části Francie. Toto zkrátka dohromady jít nemůže, Camargue byl přesto vyhledávaným vozem těch nejbohatších a nejvlivnějších lidí své doby. Íránský šáh měl hned dva, ve své garáži jej parkovala také tehdejší popstar Shirley Bassey (nazpívala mimochodem úvodní melodie k filmům o Jamesi Bondovi Goldfinger a Moonraker).
V roce 1966 automobilka Rolls-Royce představila dvoudveřové provedení svého standardního sedanu Silver Shadow pod jménem Corniche, ale již v této době vedení značky začalo s přípravami jeho nástupce, který by se stal skutečnou vlajkovou lodí značky. Hlavním zastáncem této myšlenky byl tehdejší šéf automobilky Rolls-Royce David Plastow a vývoj byl zahájen pod označením Delta.
Podle zadání mělo jít o vůbec první poválečný Rolls-Royce s designem karoserie objednaným u externí firmy, aby byla zajištěna jeho jasná výlučnost mezi ostatními modely značky, a věhlasné italské karosárny byly jasným výběrem. Volba záhy padla na studio Pininfarina, jež od konce čtyřicátých let připravilo několik velmi zajímavých staveb, vesměs na základě vozů koncernové značky Bentley.
Sergio Pininfarina byl z prestižní zakázky nadšen, takže dokonce přistoupil i na snížení některých aspektů svých honorářů. Pininfarinův stylista Paolo Martin předložil již v lednu roku 1970 vedení automobilky Rolls-Royce čtveřici podrobných návrhů, jež se lišily hlavně tvarováním přídě a adaptací hranaté masky chladiče (skloněna byla o čtyři stupně vpřed) s typickou, dnes již více než stoletou soškou Spirit of Ecstasy.
Martin byl ale v zadání omezen také řadou dalších parametrů (trochu to připomíná Bertoneho úlohu při konstrukci modelu Škoda Favorit…). Bez větších úprav bylo nutno adaptovat kompletní podlahovou plošinu standardního modelu Rolls-Royce Silver Shadow, tvary karoserie zároveň musely akceptovat vysokou stavbu motoru. Připraven byl pro Camargue osmiválec převrtaný z 6,75 na 7,2 l, ovšem značná poruchovost přepracovaného agregátu nakonec znemožnila jeho použití.
Camargue stál na podvozku s nezávislým zavěšením všech kol, kotoučovými posilovými brzdami a samočinnou nivelací světlosti na zadní nápravě a opatřen byl klasicky uspořádanou pohonnou soustavou. Jejím jádrem byl typický, podélně uložený celohliníkové vidlicový osmiválec R-R s rozevřením 90 stupňů, objemem 6,75 l, elektronickým zapalováním a čtyřkomorovým karburátorem Solex (prvních 65 vozů mělo karburátory SU). Výkon tehdy Rolls-Royce neudával, ale u Camargue se odhadoval zhruba na 220 koní (162 kW).
Jeho točivý moment se na kola zadní nápravy přenášel skrze americkou třístupňovou automatickou převodovku GM400 (Turbo-Hydramatic). Pohotovostní hmotnost tohoto obrovského čtyřmístného kupé přesahovala 2,3 tuny, a to i přes celou řadu opatření směřujících k její redukci. Obě kapoty i dveře byly z hliníku, hliníková byla také konstrukce palubní desky, jež byla v celé své šířce obložena dýhou z pravého dřeva a opatřena přístroji a ovladači ze standardní řady Silver Shadow.
Odborné veřejnosti byl Rolls-Royce Camargue poprvé předveden v lednu roku 1975 na Sicílii. A šlo o skutečně šťavnaté sousto, vždyť to bylo jedno z prvních aut podobně opulentního ražení představeného v období odeznívající ropné krize. Dobové reportáže hovoří hlavně o luxusním interiéru s automatickou klimatizací (zřejmě vůbec první v sériové produkci!), komfortních sedadlech a abnormálně tiché jízdě. A cena? Camargue stál 27 250 liber, což z něj dělalo s přehledem nejdražší sériový automobil světa, za tuto částku jste mohli mít dva špičkové kabriolety Corniche…
Camargue se vyráběl až do roku 1986 a celkem vzniklo jen 529 automobilů této řady, plus jeden vůz opatřený emblémy a maskou Bentley. Prakticky každý z nich byl originálem postaveným podle přesných požadavků konkrétního zákazníka. Zprvu probíhala produkce v dílnách Mulliner Park Ward ve Willesdenu, v roce 1978 se přestěhovala do Coventry, resp. do továrny Motor Panels. Vozy vznikaly s převážným podílem ruční práce, výroba každého z nich trvala alespoň šest měsíců a čekací doba překračovala hranici dvou let.
Rolls-Royce Camargue se v průběhu výroby na první pohled prakticky neměnil. Pro exportní trhy však brzy obdržel vstřikování paliva a v roce 1979 se dočkal nového uspořádání zadní nápravy z nového modelu Rolls-Royce Silver Spirit, jenž ale slavil svoji premiéru až o rok později. Ačkoli měl být nástupcem řady Corniche, výroba „předchůdce“ model Camargue přesáhla o plných deset let.
