Romeo v divadle na Hluboké drtí lahvičky se smrtelným jedem

Zpěvák Jihočeského divadla, člen českobudějovického DPS Canzonetta a orchestru Variant, student ekonomické fakulty Jihočeské univerzity, císařův číšník Pešek, Romeo. Třiadvacetiletý Lukáš Randák se zpěvu věnuje odmalička a jeho vášeň ho neopustila dodnes.

Muzikál Romeo a Julie na Hluboké letos hrajete potřetí. Je to kvůli diváckému ohlasu?

První rok byl muzikál úplně vyprodaný. Lidé psali, že na jihu Čech něco takového chybí. Na Otáčivém hledišti tehdy hráli jen Mušketýry. Diváci se ptali, jestli budou lístky i na příští sezónu, kterou jsme také vyprodali, a tak jsme se rozhodli jít do toho potřetí.

Tak to je velký úspěch.

Když si uvědomím, že se na Hluboké zvedne pomyslná opona letos po padesáté a po některých představeních na konci lidé aplaudují i ve stoje, je to pro každého herce super. Ohlasy na internetu jsou také vesměs pozitivní. Lidé na představení třeba jdou i s tím, že je to amatérské divadlo a nečekají tedy tolik. Ale zase si říkají, že je to hudba Zdeňka Bartáka, který má i muzikály v Praze a pak jsou mile překvapení, když vidí, jaké úsilí jsme do toho vložili.

Proč spojení muzikálu Romeo a Julie a areálu zámku Hluboká?

Divadlo Hluboká existuje už dlouho. Každoročně tam má divadelní léto. A Romeo a Julie se tam hodí i žánrově.

Hrajete hlavní roli Romea. Jak jste se k ní dostal?

Přes konkurz, který byl vypsaný na webových stránkách. Hraji i v Jihočeském divadle, kde jsem se o konkurzu dozvěděl. Původně mi nabídli roli Mercuzia nebo Benvolia, ale z konkurzu nakonec vzešla role Romea. Titulní úlohu i s Julií měli tvůrci obsazenou dvojicí, se kterou spolupracovali už několik let, ale vybrali i alternace.

Jak takový konkurz probíhá? Přijdete, zazpíváte a řeknou vám, jestli jste vhodný či nikoliv?

V podstatě ano, ale rozhodnutí nepadne hned, porota se musí dohodnout, jestli se na roli hodíte po pěvecké stránce, ale zároveň herecky a typově.

Jak jste nastudoval roli? Kolik jste měl času na přípravu?

První rok jsme zkoušeli asi půl roku dopředu. Nejdřív jsme měli čtené zkoušky s režisérem a potom jsme postupně nabalovali i hraní, šerm, učili se písničky. Režisér je z Plzně, spousta herců bydlí také mimo, scházeli jsme se tedy o víkendech, kdy jsme všechno dávali dohromady.

Takže jste se musel naučit i základům šermu?

Ano, měli jsme čtyřměsíční výcvik. Máme naučené čtyři sestavy, které musí sedět. Při představení se snažíme bojovat se vší razancí, takže kdyby soupeř dal meč jinam, než má, přinejmenším dobré jelito by z toho bylo určitě.

Je pro vás obtížné do zpěvu zvládat ještě herectví?

Já jsem nikdy nebyl herec, i v divadle jsem nejprve začal zpívat. Tohle pro mě byla úplná premiéra na jevišti.

Kdo vás učil hereckému výkonu v muzikálu?

Všechno ze mě vydoloval režisér David Cody. Diskutoval s námi o všem, má na prknech divadla dlouholetou praxi a uměl nám nehercům správně poradit.

Kolik je v muzikálu takových neherců?

Některé role mají herci z Jihočeského divadla, z Plzně nebo z Českého Těšína, jsou lidé, kteří mají svá zaměstnání a k divadlu se scházíme po večerech pro radost.
Jak se připravujete na roli z pěveckého hlediska? Máte nějaký tajný recept?
To nemám, ale co mám, tak je tréma, která mi ale pomáhá. Kdybych jí neměl, tak se na to asi nebudu tolik soustředit a výkon by pak nemusel být takový, jaký by měl být.

Co je pro vás na roli nejtěžší?

Vcítit se do Romea. Je zde mnoho pocitů, které Romeo prožije během několika málo dní. Z dětské lásky do Rosaliny se rázem ocitnu v prudkém vztahu s Julií, pro jejíž lásku nakonec i zemřu. Ten přechod z dítěte do dospělého člověka musí být pro diváka markantní, ale zároveň nenucený.

Hlavní roli hrajete se Zuzanou Benešovu, která představuje Julii. Znáte se i jinak než z muzikálu?

Jsme se Zuzkou spolužáci ze základní školy a od té doby jsme blízcí přátelé. Profesně jsme spolu zpívali různé koncerty. Dovedl jsem jí i na konkurz Julie a zalíbila se až tak, že se díky tomu dostala do Prahy do muzikálu Barona Prášila, kde hraje hlavní roli Patricie.

Jak se vám spolupracuje s druhou Julií při alternaci? Pociťujete rozdíly?

Nepociťuju, protože jak jsme trénovali půl roku všichni dohromady, tak jsme si na sebe dost zvykli. A jako herec ani nesmím dělat rozdíly.

Poznávají vás lidé na ulici, říkají si o autogram?

Slavný se určitě necítím, není k tomu důvod. Ale je to hezký, když vás někdo potká na ulici a řekne: „Hele, toho jsme včera viděli v divadle na Hluboké.“ Spíš si to ale tak špitají, nikdo to neříká nahlas. Pro podpisy si chodí spíše malé pětileté holčičky přímo na Hluboké ale jinak ne.

Jak vypadá představení, když prší?

Nám se to za ty tři roky stalo naštěstí jen jednou, kdy v půlce představení začalo pršet tak hodně, že už jsme nemohli pokračovat. Ale vždycky hrajeme do té doby, než nám řekne zvukař. Protože všichni mají porty, všude je elektřina.

Máte kromě špatného počasí i veselé historky? Že třeba zapomenete text?

Text herec zapomene kolikrát, ale musí to přejít strašně rychle. Napadne mě něco, co řeknu, aby se to rýmovalo, a pak doufám, že to diváci nepoznali. Průšvih je, když to pozná režisér, který nám zároveň diriguje na obrazovce, a vidím ho, jak se postupně sesune pod obrazovku smíchy, takže se bojím, abych se nerozesmál taky. My se v zákulisí jenom otočíme, připomeneme si text a zase jdeme zpátky na jeviště. Při prvním letošním představení, kdy ke konci vypíjím jed z lahvičky, se mi ale stalo, že když jsem padnul na zem, rozbil jsem ji. Problém je v tom, že ji po mé smrti bere Julie do rukou a tak jsem jí musel naznačit, že mám v ruce jenom střepy, aby se neporanila. Na tom samém místě také tancují i tanečnice, které se ale naštěstí nezranily.

Dostal jste už další nabídky nebo role? Kam na vás mohou lidé zajít?

V červenci mě diváci mohli vidět v Jedné noci na Karlštejně, kde jsem hrál císařova číšníka Peška a jinak jsem v divadle v opeře, kde jsem ve sboru. V zimě jsem na maturácích a na plesech s kapelou. Teď jsem dostal nabídku na muzikál Lucrezia Borgia v pražském divadle Hybernia, kde bych se měl alternovat s Honzou Kopečným. Petr Malásek dělá hudbu, Libor Vaculík režii a v hlavní roli je Bára Basiková. Na spolupráci s ní se obzvlášť těším.

Diář máte tedy pořád plný. Jak zvládáte se zpěvem svůj volný čas?

V srpnu hraju Romea šestkrát a na Otáčivém hledišti jsem byl asi dvanáctkrát, takže mám volný celý jeden den. Mezi představeními jsou ale různé zkoušky a pár koncertů s kapelou a na konci srpna pak ještě jedu jako vedoucí na soustředění dětského sboru Canzonetta. Ale mě divadlo baví, a neberu to jako práci.

A co do budoucna? Chystáte se pořád hrát divadlo?

Sice studuju ekonomku, ale kdyby to vyšlo v divadle, tak bych tam určitě rád zůstal. Ale to je poměrně nejistá záležitost, protože nevím, jaká hra přijde příště a třeba nebude možnost mě obsadit.