Rozhovor s šéfem nemocnice? Práce na půl roku

V sedmém čísle Sedmička porovnávala rozdíly mezi pardubickou a královéhradeckou traumatologií. Oddělení pardubické nemocnice z tohoto srovnání nevyšlo zrovna nejlépe. Ředitel Josef Šimurda na tento článek ostře reagoval na webových stránkách nemocnice. Sedmička se proto rozhodla nabídnout řediteli prostor v celostránkovém rozhovoru, ve kterém by mohl čtenářům vysvětlit své argumenty.
Tvrdě ovšem narazila.

Spojit se s Šimurdou telefonicky bylo těžší než sehnat prezidenta republiky. Pět dní nás asistentka ředitele i tisková mluvčí nemocnice opakovaně odkazovaly jedna na druhou. Nakonec nám nabídly, abychom otázky poslali elektronicky.
Teprve v pátek dopoledne nás asistentka přepojila do kanceláře ředitele. „Rozhovor? Přijďte za půl roku,“ byl s námi Šimurda rychle hotový.

A to je problém. Kdyby ředitel vedl soukromou nemocnici, měl by na odmítnutí plné právo a s novináři by komunikovat nemusel. Jenže Josef Šimurda řídí nemocnici zřizovanou Pardubickým krajem, a tedy spravovanou z veřejných peněz. S médii by proto komunikovat měl. I proto, že je zároveň politikem. Zasedá za ODS v zastupitelstvu Královéhradeckého kraje a zároveň je zastupitelem v Náchodě.
O tom, že by Šimurda s médii komunikovat měl, je přesvědčen i Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje, který nemocnici zřizuje. „Je to určitě nestandardní postup. Budu se muset pana ředitele zeptat, co ho k takovému postupu vedlo,“ sdělil nám Radko Martínek.
Paradoxní je, že jedním ze čtyř základních hesel, které při nástupu do funkce Šimurda jmenoval, byla komunikace.
A jak s redakcí Sedmičky šéf nemocnice komunikoval?

Pane řediteli, chtěli bychom s vámi udělat rozhovor, ale písemné zaslání otázek není pro tento typ rozhovoru vhodné…

Potom prostor nevidím. Na rozdíl od vás pokládám takovou formu za standardní. Navíc jsem živý rozhovor přislíbil už jinému médiu, takže by nebylo ode mě seriózní ho poskytovat někomu dalšímu.

Takže jako ředitel nemocnice dáváte prostor pouze jednomu médiu?

Vážený pane redaktore, nepodsouvejte mi věci, které jsem neřekl. Já se proti nikomu nevyhrazuji. Na druhou stranu si svoji strategii ve vztahu k médiím určuji sám a je to tak naprosto legitimní.

Na vašich osobních internetových stránkách máte uvedeno: „Považuji za prioritu ve své práci i v životě komunikaci a také setkávání se. Setkávání se nás obohacuje o názory a zkušenosti druhých a platí to i v případě dobře míněné kritiky.“ Teď to ale popíráte.

Vážený pane redaktore, zase vás musí poopravit. Přesně jste citoval setkávání se, ale my jsme se ještě nesetkali.

O to se už týden snažíme.

Já nevím, jak vypadáte, ale nejenom že neznám vás, dokonce neznám ani Sedmičku. Nevím, co si o ní mám myslet, je to naprosto neznámé médium. Pro mě je to nepopsaný list.

Říkáte, že ji neznáte, ovšem na stránkách pardubické nemocnice jste na jeden článek ze Sedmičky ostře a obsáhle reagoval. Takže zase tak neznámé médium to pro vás není.

Vážený pane redaktore, určitě si neprotiřečím. Pokud si přečtu jednou Sedmičku, tak jste pořád nepospaný list.

V případě elektronicky zaslaných otázek ale nemáme možnost reagovat na vaše odpovědi.

Já rozhovory, které chcete, také poskytuji, ale v tuto chvíli jsem vám řekl svoje argumenty proti. Přijďte za půl roku a…

Vy nám poskytnete rozhovor až za půl roku?

Říkám, že vám v tuto chvíli dám rozhovor formou, kterou jsem nabídl. Můžeme se domluvit v budoucnu. Jestli to je půl roku nebo měsíc, je věc jiná.

V tom případě bychom si s vámi rádi hned domluvili termín na přímý rozhovor. (dlouho ticho) Nejsem na to teď připraven.

Můžeme si tedy s vámi domluvit termín alespoň v horizontu půl roku?

Novináři se mají primárně obracet na tiskovou mluvčí.

S ní se tedy můžeme domluvit?

Samozřejmě. Ale určitě to nebude během prázdnin.