Rozpuštěné a vypuštěné. Poklady lázní ničí samota, špína a voda

Poslední vana v koupelnách památkově chráněných Císařských lázních. Práší se na ni v císařské koupelně. Nad ní visí původní sprcha z mědi, za ní jsou původní kohoutky měděné barvy. Vlevo u dveří je původní záchod. S dřevěným prkýnkem a dřevěnou nádrží na vodu. Také vana by podle amatérského historika Jiřího Böhma měla mít měděnou barvu, jenže má jinou. Zinkovou. „Kdysi tam byla vana měděná. Nevím kdy ani kdo ji vyměnil, ale zřejmě k tomu došlo v první polovině devadesátých let,“ přemýšlí Jiří Böhm.
Autor kalendářů, které se zabývají slavnou historií Karlových Varů, si záměny všiml při pořizování fotografií do nového kalendáře. Podle něj je výměna van evidentní.
„Budova tehdy patřila majiteli diamantových dolů. Chtěl z ní udělat něco jiného než lázně. Když pak likvidovali vany ze všech koupelen, zřejmě se měděná vana z císařské koupelny někomu zalíbila,“ spekuluje Böhm.
Vyměnit ji prý už bylo snadné. „Jestli dokázali zlikvidovat desítky van, tak už snadno zaměnili jednu navíc,“ dodává.
Böhmovo podezření ale vyvolalo u vlastníka budovy stejně jako u odborníků pochybnosti. Historik Stanislav Burachovič prozkoumal osm fotografií císařské koupelny od roku 1955 až do nedávné minulosti. „Moc se mi nezdá, že by k záměně došlo. Ale je pravda, že z fotografií se špatně pozná, jestli původní vana byla měděná,“ říká. Případné zcizení původní vany v císařské koupelně v posledních třech letech odmítá hejtmanství, které národní kulturní památku koupilo v roce 2008 od města.
„Od okamžiku, kdy Karlovarský kraj převzal budovu a vybavení Císařských lázní, nedošlo v císařské koupelně k žádné výměně vany. Naopak jsme zhodnotili některé předměty z koupelny tím, že jsme je nechali zrestaurovat. A teď jsou v depozitáři muzea,“ říká mluvčí krajského úřadu Jana Pavlíková.
Jaká vana v císařské koupelně na začátku devadesátých let skutečně byla, zřejmě odhalí až nahrávka, která leží doma u akademického malíře a restaurátora Jana Živného. Uznávaný odborník restauruje a konzervuje mobiliář v Císařských lázních od roku 1990. Pořídil tam mimo jiné videozáznam interiéru. „Jeho promítnutím mohu prokázat stav koupelny se všemi prvky a mobiliářem,“ řekl Sedmičce. V každém případě na vyšetřování ztráty císařské vany, ve které se koupali papaláši, filmové hvězdy nebo vítězové cyklistického Závodu míru, prozatím nedojde. „Trestní oznámení na neznámého pachatele nikdo nepodal,“ říká mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta.
Vana v císařské koupelně se do dějin města zapsala několika historkami. Všechny je ale překoná příběh atentátu na manželku Leonida Brežněva.
„Když vystoupila z vany, uklouzla na podlaze. Spadla na zadek a začala ječet. A byl z toho obrovský průšvih,“ směje se Stanislav Burachovič.
Manželka sovětského prezidenta obvinila zaměstnance lázní z pokusu o atentát. Měli se prý postarat o to, aby uklouzla a zabila se. „Týden tam prý estébáci vyšetřovali a lidem v Císařských lázních bylo horko,“ dodává historik. Pokud z císařské koupelny skutečně zmizela původní vana, je to jen další rána chátrající památce. Vloni v prosinci tam v hydrantu zmrzla voda a následná havárie poničila několik vzácných obrazů. Pro akademického malíře Jana Živného to znamenalo nečekanou práci navíc. Osmadvacátého prosince mu v Praze zazvonil telefon, hejtmanství ho žádalo o pomoc. O den později už byl v Císařských lázních. Poničené obrazy restauruje dodnes.

Poničené obrazy

„Ta práce je náročná, protože škoda na obrazech je značná,“ říká Jan Živný.
Obrazy totiž poničila voda, následně plísně. „Bylo důležité, že jsem mohl zasáhnout okamžitě, kdy obrazy byly ještě promočené. Po vyschnutí by už byly nenávratně zničené,“ upozorňuje malíř s tím, že některé z poškozených obrazů restauroval už před havárií. „Použité konzervační metody se ukázaly jako částečná záchrana. Ztráty originálu nebyly tak velké,“ říká.
Voda tak poškodila obrazy Mlýnská kolonáda, Bartolomějská noc, Vévodkyně, Pohled na Karlovy Vary ze strání od Helendorfu, Karlovarští hosté či třeba Oslava vítěze v Zanderově sále. „Největší výhodou minulého restaurování bylo, že jsem provedl pečlivou fotodokumentaci. Ta obsahuje informace o zničených částech a díky ní můžeme chybějící části odborně a citlivě zrekonstruovat,“ dodává.
Nasazení Jana Živného při záchraně karlovarských pokladů bylo vloni tak velké, až kvůli vlhkým stěnám omarodil.
„Plísně, které jsem na základě mykologického vyšetření v interiérech Císařských lázní zjistil, napadly mé dýchací cesty a léčení bylo zdlouhavé,“ vzpomíná malíř.
Ne všechny škody na pokladech lázní však spáchala nová doba. Své by o tom mohlo vyprávět srdce Císařských lázní – Zanderův sál. Když ještě naplno tlouklo, bylo v něm pětapadesát unikátních cvičebních přístrojů. „V Zanderově sále se ve své době cvičilo podle módní léčebně-gymnastické metody švédského lékaře Gustava Zandera,“ vzpomíná Burachovič. Přístroje sloužily v Císařských lázních od jejich otevření v květnu 1895. „Bylo to první fitko na západě Čech. V padesátých letech minulého století však tyto stroje skončily zřejmě ve sběru,“ dodává historik.Dnes by měly obrovskou cenu.