O důmyslnosti návrhu a kvalitě provedení kanalizační sítě svědčí, že je dodnes, tedy 110 let po uvedení do provozu, funkční a vyhovující. Nejmladším prvkem v soustavě pražské technické infrastruktury jsou kolektory. To jsou tunely sdružující páteřní rozvody všech inženýrských sítí, tedy vodovodu, plynovodu, elektrické energie, datových kabelů, teplovodů aj. Základ kolektorové sítě vznikl v 70. a 80. letech 20. století, a to jak pod novými sídlišti, tak i v centrálních částech hlavního města. Rozsah sítě činí zhruba 75 kilometrů a stále se rozrůstá (například aktuálně je ve výstavbě nový kolektor pro zvýšení kapacity pod Václavským náměstím). Provozovatel kolektorů umožňuje zájemcům prohlídky kolektorové sítě Centrum. Návštěvníci mají na výběr ze čtyř tras o celkové délce 4,5 kilometru. V Praze však existuje také o mnoho staletí starší, široké veřejnosti nepříliš známé a poněkud kuriózní vodní a hornické dílo – Rudolfova štola. Je to kanál přivádějící vodu z Vltavy do Stromovky.
#####Vltava zajistila vodu pro chov kaprů
Počátky jejího vzniku sahají do 80. let 16. století, kdy se císař Rudolf II. rozhodl vybudovat v Královské oboře, předchůdkyni dnešní Stromovky, rybník pro chov kaprů. Protože v oboře nebyl dostatečně silný zdroj vody, dal Rudolf II. v roce 1583 příkaz přivést ji velmi nákladným způsobem tunelem skrz letenský masiv z Vltavy.
[file:8880:small:right]
Přípravné práce začaly na jaře roku 1584 pod vedením vrchního hormistra a pražského mincmistra Lazara Erckera ze Šreknfelzu. Nejprve důlní měřič Jiří Oeder z Ústí zaměřil směr štoly. Vtok z Vltavy situoval na levý břeh nad Novomlýnským jezem, který do něj naháněl vodu. Poté vytyčil polohu pěti šachtic pro odvětrání a transport materiálu. Při hloubení šachet se ukázalo, o jak nelehký a technicky náročný projekt se bude z důvodu složitých geologických podmínek jednat.
Ve vyšších vrstvách bylo třeba proniknout hlinitopísčitými náplavy letenské terasy Vltavy, místy až 10 metrů mocnými, v nichž se akumuluje voda, v nižších vrstvách se pak střídají vrstvy břidlic a tvrdých křemenců. Pro přívaly vod muselo být zastaveno hloubení šachty označené číslem III. Nicméně během dvou let zbývající čtyři šachty dosáhly úrovně budoucí štoly a v roce 1896 byla zahájena ražba štoly ze šesti míst. Postupovalo se ještě středověkou metodou zvanou „želízkování“ pomocí hornického náčiní – mlátku, želízka, sochorů, klínů, špičáku, lopaty, troků… Dodnes můžeme spatřit na stěnách stopy po těchto nástrojích.
Tam, kde horníci narazili na pevné křemence o větší mocnosti, již nebylo možné s ražbou pokračovat „želízkováním“ a své uplatnění nalézalo „kladení ohně“. Tímto termínem se označuje postup, kdy byl u skály rozdělán oheň, ta se rozžhavila a následně byla polévána vodou, což způsobilo rozpukání horniny a její snazší rozpojitelnost.
#####Císař si vyšlápl na pomalé stavitele
Profil štoly je nejednotný, nalézáme zde klasický obdélný i zakřivený eliptický. Je velmi pravděpodobné, že měření hladiny řeky nebylo přesné, a proto se později dno štoly prohlubovalo. Její výška kolísá od dvou do tří metrů při šířce od 0,7 do jednoho metru. Délka štoly je 1102 metrů. Realizace stavby probíhala velmi pomalu a zabrala období deseti let. Protože byl císař s rychlostí postupu prací nespokojen, nechal zhotovit plán, na němž by mohl být postup výstavby kontrolován. Tímto úkolem byl pověřen dvorní koncipista Španěl Isaac Phendler.
V dochovaném plánu, který je svým pojednáním mezistupněm mezi technickým výkresem a výtvarným dílem, je barevně zakreslen podélný řez štolou s popisem postupu prací, popisem geologických poměrů a je zde také vyznačeno technické vybavení stavby. Všechny funkční šachtice byly opatřeny paralelním komínem, který umožňoval odvětrání při ražbě. Nad ústím paralelního komína byl zapálen oheň, který nasával vzduch ze šachty, a tak byla zajištěna jeho dostatečná výměna. Phendlerův plán je uložen v Národním technickém muzeu v Praze a patří mezi světové unikáty dokumentující úroveň hornické činnosti v době renesance.
#####Náročná a komplikovaná údržba štoly
Ražba skončila v roce 1593. Ústí štoly v Královské oboře bylo opatřeno kamenným bosovaným portálem, který nese letopočet MDLXXXXIII s císařskou korunkou a Rudolfovým monogramem. Na dnešním nábřeží Dr. Edvarda Beneše byl postaven dům pro poddůlního, který byl pověřen údržbou štoly. Pod tímto domem se nachází mechanismus stavidel, jimiž se reguluje přítok vody do štoly. Údržba štoly se ukázala jako velmi náročná a komplikovaná. Ústí šachtic a některé úseky štoly, které byly opatřeny výdřevou, bylo nutno obnovovat, neboť dřevěná výztuž podléhala rychle vlivem klimatických podmínek zkáze.
V období kolem poloviny 17. století bylo pravděpodobně v některých krátkých úsecích štoly provedeno kamenné klenutí. Počátkem 18. století hrozil štole naprostý zánik pro množství závalů a pro totální neúdržbu. K další rekonstrukci štoly vyzdíváním došlo kolem roku 1778, a to v takovém rozsahu, že na počátku 19. století je konstatováno, že štola je zajištěna tak, že nehrozí její bezprostřední zavalení. V této době pozvolna upadá zájem dvora o lovy v oboře. Rybník byl vypuštěn a Královská obora zpřístupněna veřejnosti.
#####Zavlažování v parku napájel vodárenský domeček
Veřejně přístupný park však vyžadoval zavlažování. Proto se za ústím do Stromovky vybudoval vodárenský domeček, ve kterém bylo v roce 1859 umístěno vodní kolo o průměru 4,8 metru, které pohánělo čerpací zařízení. Voda byla vytlačována o 40 metrů výš do vodojemu u letohrádku. Voda napájela vodotrysky i další vodní zařízení v oboře. V roce 1923 vodní kolo nahradila turbína. Opravy ve štole probíhaly, jak o tom svědčí záznamy z roku 1936, kdy byly vybetonovány některé chátrající úseky. Zpevňování povrchu štoly betonovými nástřiky se však ukazuje jako velmi nevhodné, protože se za nimi hromadí voda a dochází k odlučování horniny.
Srpnová povodeň v roce 2002 zaplnila štolu vodou v plném profilu. Muselo se z ní vyvézt velké množství naplaveného bahna, úlomků dřeva a odpadků a odstranit uvolněné části horniny na stěnách a stropu. Dodnes se zachovaly čtyři téměř čtyřicetimetrové průduchy, které sloužily při výstavbě, jeden z nich je vidět v Čechově ulici a je zakryt věžičkou, další pak vyúsťuje do parku na Letné (u tenisové haly). V současnosti Rudolfova štola není přístupná pro veřejnost, což je určitě veliká škoda.
