Ruské slzy ve Varech aneb Jedeme, Češi, jedeme!
Už je to tak. Bohatí Rusové přijeli do Varů fandit. Jejich národní tým se chystal na Čechy.
„Táhni domů, Ivane,“ ozvalo se z početného davu českých fanoušků. A já si vzpomněl na čtvrteční vzkaz na Facebooku. „S Rusákama to bude maso. Už se těším,“ pozvedal tam půllitr s pivem Petr Novák.
Dva mladí Rusové, kteří kousek od arény vystoupili z nejnovějšího typu Audi, zahlédli, že mám na krku press kartu. „Biljéty, biljéty, pažálsta,“ prosili o lístky. Neměl jsem. Zápas Rusů s Čechy ve Varech byl dlouho dopředu vyprodaný. Poprvé v mladé historii KV Arény.
Čtyři minuty před začátkem bitvy o vítězství v turnaji naskakují na led úřadující mistři světa – Rusové. Zaplněné hlediště v aréně je vítá. Bučením a pískotem.
Rusové v hledišti jsou ale nadšení. Odkládají kelímky s pivem a mávají vlajkami jako o život. Oproti předpokladům jich je však na stadionu méně než Čechů. Přesto jsou slyšet. Když se na Mensatora řítí Radulov s Kozlovem, burácejí: „Šajbu, šajbu!“ Mensator chytá a Češi kontrují: „Lukáš, Lukáš!“
V osmé minutě první třetiny dochází za ruskou brankou k první ostré bitce. Vašíček chytá pod krkem Kornějeva. „Zabij ho,“ řvou lidé na urostlého českého centra. „Hoď nám ho sem. Přes mantinel,“ dodávají ti nejradikálnější.
A já se pomalu začínám těšit na maso. Jako upír na krvavé orgie. Připravuji si foťák, krev ale neteče. Rozhodčí posílá Vašíčka na trestnou lavici a hala skanduje jeho jméno. Postavil se Rusovi. V Ivanových Varech.
O přestávce se davy lidí hrnou pro jídlo. Stojím ve frontě s ruskými fanoušky. Smějí se a objednávají pizzu za pizzou. Já platím nudle. Spláchnu je pivem, to už se ale znovu hraje. Necelé tři minuty před koncem zápasu Hudler vyrovnává – 2:2. Hala exploduje nadšením, remíza nám stačí k prvnímu místu. Češi však chtějí víc. Porazit ve Varech Rusy.
Začíná penaltové drama. Nájezd střídá nájezd, lidé stojí na nohou a vyvolávají Mensatorovo jméno. Hudler tvrdou střelou rozhoduje o našem vítězství.
A zatímco Češi v hledišti vyprodané arény bouří, jako bychom vyhráli olympiádu, nad stanovištěm fotografů brečí dvě mladé Rusky. Ve Varech tedy tekly ruské slzy. Byl to poetický večer.
Mimochodem, žádné maso se nekonalo. Diváci viděli jen vynikající zápas, který jsme vyhráli. „To máte za to,“ křepčil u východu z arény jeden z prošedivělých fanoušků. Myslel zřejmě osmašedesátý…
