Musk se mění ze sebejistého Trumpova sekundanta v opatrného skeptika
DOGE nás nezachrání. Zachránit nás může jen radikální růst produktivity. Z úst Elona Muska, který už vedení DOGE opustil, to zní jako překvapení. Ještě nedávno sliboval, že osekání státu zařídí samo o sobě vyrovnání státního rozpočtu. Dnes už si to nemyslí.
I když to okamžitě někteří komentátoři a lidé na sociálních sítích vzali jako podnět k výsměchu, Muska je možné pochválit za upřímnou a otevřenou sebereflexi. Přiznat si, že problém je složitější, než původně vypadal, je něco, co by mělo zaznívat častěji i u nás. Ostatně máme před volbami, a už nyní jsou slyšet hlasy, zpravidla a pochopitelně z opozice a nejvíc od stran, které nikdy nebyly u moci, že řešení problémů našich veřejných financí jsou jednoduchá a rychlá. Nyní máme díky Muskovi symbolický, viditelný a důvěryhodný důkaz, že to tak snadné není.
Navíc neříká, že škrtat se nemá. V příspěvku na své sociální síti X napsal, že DOGE plnilo a plní důležitou roli v oddalování dne, kdy Amerika zbankrotuje. Akorát to dle něj samo o sobě nestačí. Rovnice dluhu k HDP má čitatele i jmenovatele a není to jen o zadlužování, ale také o růstu. A bez něj to nejde a nepůjde, tvrdí Musk.
Původní plány měl obrovské. Chtěl škrtnout dva biliony dolarů z celkových sedmi bilionů dolarů výdajů amerického federálního rozpočtu. Brzy zjistil, že slíbil moc, tak snížil svou ambici na bilion a nakonec na 150 miliard. Samotné DOGE tvrdí, že jich 165 miliard našlo, ale víme v tomto čísle už o několika chybách, takže realita bude nejspíš ještě o něco méně.
Je to málo? Určitě není, i když je to méně, než se slibovalo. Ale tváří v tvář realitě politických slibů je i osmina Muskova slibu slušný výkon. Kritici ale namítají, že ve výsledku oproti loňsku federální výdaje rostou. A skutečně jsou vyšší, než byly vloni, takže – tvrdí kritici – za Muska dokonce federální výdaje rostou.
To je sice pravda, ale nic to nemění na to, že by pravděpodobně bez Muska rostly ještě rychleji. Když vám majitel bytu chtěl zvednout nájem o pět tisíc a vy ho přemluvíte jen na čtyři tisíce, tak sice nájem roste, ale zároveň platí, že se vám podařilo snížit nájem. Ty dva výroky vypadají, že si odporují, ale nemusí, ve skutečnosti porovnáváme svět proti hypotetickému scénáři, který by býval byl nastal.
Víc krve pro klíště
Skutečnou cestu ale nyní Musk vidí v růstu produktivity, tedy růstu ekonomiky, aby se stát zmenšoval alespoň relativně. Muskovi to v komentářích na jeho vlastní síti lidé náležitě okořenili. Objevovala se přirovnání o tom, že měl Musk vykroutit klíště, ale místo toho dnes tvrdí, že musíme víc jíst, abychom pro to klíště tvořili více krve. Zachrání nás humanoidní roboti, tvrdí jiný, a Musk mu odpovídá, že vliv na HDP budou mít za čtyři až pět let. „Takže chceš dovážet víc Indů? Skvělý, chlape, fakt díky,“ odpovídá jedna z nejvíce lajkovaných odpovědí.
Část Muskova překvapivého prohlášení je ale snadné vysvětlit tím nejdůležitějším, co se v dnešních dnech odehrává v americkém kongresu. Ministr financí Scott Bessent odhadl, že Spojené státy opět narazí na dluhový strop již v srpnu, a žádá kongres o navýšení nebo zrušení stropu.
Čísla totiž začínají nevycházet tak, jak si někteří mysleli, že vycházet budou. Muskovy úspory i Trumpovy celní výnosy jsou jen kapkami v moři ve srovnání se snížením daní, které připravil Donald Trump a svým typickým stylem překřtil na „velký krásný zákon“. Snížení daní je snížením příjmu federální kasy a povede k ještě rychlejšímu zadlužování už tak velmi zadlužených Spojených států. Trump si ale od toho slibuje výrazné nakopnutí americké ekonomiky. Elon Musk už jasně vidí, že z dluhu se nemá šanci proškrtat. Nezbývá mu tak nic jiného než sekundovat Trumpovi a doufat, že růst přebije zadlužování.
Vyjde to?
Federální deficit roste tempem přes šest procent HDP ročně a „velký krásný zákon“ vyjde státní kasu na zhruba 300 miliard dolarů ročně, což je zhruba jeden procentní bod navíc. Nižší daně ale nakopnou růst. Tax Foundation však odhaduje, že to bude „jen“ o 0,6 procenta HDP.
Jsou to samozřejmě jen hrubé odhady ve velmi komplexním světě, takže není nikde jasně napsané, že vyjít nemůže. Elon Musk se ale sám začíná otáčet z role sebejistého sekundanta Donalda Trumpa do opatrnějšího skeptika vůči změně politickou cestou a fanouška rychlého růstu. Ostatně do role, ve které jsme ho všichni ještě nedávno znali.
