Rusové vyvíjí novou vesmírnou loď. V roce 2028 s ní chtějí na Měsíc

„V současné době RKK Eněrgija (raketová firma) plánuje provedení letových zkoušek PTK-NP (perspektivní transportní komplex nového pokolení) na oběžné dráze kolem země v roce 2024. První pilotovaný let PTK na Měsíc (PTK-L) se plánuje na rok 2028,“ uvádí se v programu, na jehož vypracování se podílela ruská vesmírná agentura Roskosmos, další tři vědecké subjekty a ruská jaderná korporace Rosatom.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v pátek provedl úspěšný první testovací let své nové vesmírné lodě Orion, která by měla v budoucnu létat nejen na oběžnou dráhu kolem Země, ale i dopravit člověka na Měsíc, k asteroidům a na Mars. Let s astronauty se nepředpokládá dříve než v roce 2021. Vynášet bude Orion nově vyvíjená mocná raketa SLS.
V nejbližších 50 letech bude lidstvo technicky stěží připraveno realizovat pilotované lety dál než v oblasti sahající od Venuše k Marsu
V dokumentu připraveném ruskými vědci se mimo jiné rovněž uvádí, že v příštích pěti desítkách let lidstvo stěží může počítat s delšími pilotovanými výpravami hlouběji do Sluneční soustavy.
„V nejbližších 50 letech bude lidstvo technicky stěží připraveno realizovat pilotované lety dál než v oblasti sahající od Venuše k Marsu. V perspektivě toho časového rozmezí lze reálně hovořit o průzkumu Měsíce, o letech k určité skupině asteroidů a o letech na Mars,“ cituje TASS z programu.
Prioritou je Měsíc
Za současné dosažitelné hranice expanze člověka do vesmíru v dohledné budoucnosti ruští vědci považují Měsíc a Mars, přičemž prioritou bude přirozený souputník Země. Hlavní podle nich bude zajistit pravidelné a dlouhodobé cesty na měsíční povrch, kde jsou prý dobré podmínky pro zajištění radiační ochrany posádek a techniky. „S využitím měsíčního materiálu lze vytvořit obytné moduly, v nichž by mohlo radiační pozadí odpovídat bezpečným hodnotám,“ jsou přesvědčeni.
Nicméně ani na dosažení tohoto cíle podle nich lidstvo bezprostředně připraveno není. Ještě je potřeba dosáhnout nezbytné spolehlivosti a bezpečnosti.
Měsíc je ovšem podle předkladatelů každopádně blízkým zdrojem mimozemských nerostných surovin i vody. Přitom těžba nerostů by neměla být komplikovanější než v arktických a antarktických oblastech na Zemi. Přenést na Měsíc by se podle nich mohla i průmyslová výroba ekologicky nebezpečná na Zemi.
Dobývání Měsíce v období do roku 2040 předkladatelé vesmírného programu navrhují ve třech etapách. První fáze by bylo zkoumání povrchu automatickými přístroji, stanicemi Luna. Ve druhé etapě by se k výzkumu přidali lidé, ale z oběžné dráhy kolem Měsíce. Konečně třetí etapa, po roce 2030, už počítá s přistáním kosmonautů, s rozmisťováním měsíční infrastruktury a s budováním ruského měsíčního areálu.
Počátkem měsíční osady by měla být energetická zařízení, obytný a laboratorní modul a také dopravní prostředky - pozemní lunochody a letecké lunolety. Postupně by se pak přidávaly další prvky. Budování základů ruské základny na Měsíci by podle projektu vědců mělo trvat zhruba dvě desítky let.