Rybičky vpluly do stojatých vod
Zpěvák a baskytarista Rybiček Jakub Ryba oslavil minulý týden šestadvacáté narozeniny. A byl to právě bohém Ryba, kdo před osmi lety kapelu založil.
Jak vzpomínáte na počátky vzniku skupiny v Kutné Hoře a na zkušebnu v domově dětí a mládeže? Na začátku jsme vystřídali hodně provizorních zkušeben, protože jsme tenkrát neměli ani korunu. A zkušeben za nějaké přijatelné peníze bylo vždycky málo. V domě dětí a mládeže jsme začínali. Vzpomínám na první zkoušku. Hrozně jsem se před klukama styděl zpívat, nikdy předtím jsem v kapele nezpíval.
Kdy nastal přelomový okamžik, kdy se z „kutnohorských“ Rybiček staly Rybičky celorepublikově známé? Tak to netuším. My jsme prostě pořád jen hráli a úspěch ani moc neregistrovali. Mezitím jsme si odnesli první místo z několika hudebních soutěží, po kterých se nám ozvalo hudební vydavatelství Supraphon. Časem jsme ale začali vnímat, že na naše koncerty chodí víc a víc lidí.
Jste hrdí na to, že jste z Kutné Hory? Dáváte to třeba při koncertech najevo? No jasně, vždyť první věta na našich koncertech zní: Ahoj, Rybičky 48 z Kutné Hory jsou tady! Takže se za to rozhodně nestydíme. Kutná Hora je nádherné město. Máme tam spoustu kamarádů. Když jsme vydávali první desku u Supraphonu, tak z jejich vydavatelství někdo nadhodil, že bychom se mohli přestěhovat do Prahy, abychom byli blíž takovým těm party celebrit. Ale my se bez váhání rozhodli zůstat doma.
Jak tráví Rybičky 48 letošní léto? Patrně koncertováním, že? Přesně tak. Máme minimálně dva koncerty za týden, ale většinou až čtyři. Moc nás „živáky“ baví. Vždycky jsme si přáli hlavně koncertovat, co nejvíc to jde. Posledních pět let jedeme takové nekonečné turné.
Kapela Rybičky 48 hraje pop-punk, můžete tento žánr čtenářům přiblížit? My jsme ani nevěděli, že v zahraničí už je to zavedený žánr. Byli jsme první skupinou, která o sobě prohlašovala, že hraje právě pop-punk. Muzika je to jednoduchá, pár akordů a je zní cítit taková ta drzost. Jinak jsme spíše rockovou kapelou, která dělá ráda šílený věci.
O víkendech koncertujete, jak trávíte pracovní týden? Kytarista Petr Lebeda je ředitelem ve společnosti na opravu vodoměrů, bubeník Ondra Štorek je personalista v domově důchodců a rozváží jídlo. Já provozuji internetový obchod s oblečením.
Kde berete inspiraci k psaní textů? Nápady přicházejí většinou náhodně, navíc naše texty jsou obvykle jedna velká nadsázka. Mě třeba budí nápady k textům ze spaní. Hodně z nich tvoří mé sny.
Jakube, máš na sobě místo, kde nejsi potetovaný? Spousty míst (smích). Potetované mám jenom ruce. Třeba Ondra má daleko víc tetování. Ale oba v tom budeme pokračovat.
Chystáte další desku? Na další nahrávce si chceme dát víc záležet a dělat ji ve větším klidu. Přece jen máme desítky koncertů a i v osobním životě jsme dost zaneprázdnění. Jestli všechno klapne, tak bychom chtěli jít do studia v lednu příštího roku.
Co vás čeká do konce letních prázdnin? Koncerty, koncerty a zase koncerty. Udělali jsme si ale na jeden víkend volno a jedeme každý na soukromou dovolenou.
Jste známí jako velcí recesisté. Co vás naposledy rozesmálo? Toho je hodně. Třeba minulý týden náš technik v šatně… (celou historku bez použití vulgárních slov nelze dokončit).
