S prknem projel Evropu

Ve městě je nejznámější a nejaktivnější. Se skateboardem se v soutěžích dostal tak daleko jako žádný Jihočech před ním. Fanoušci ho v Budějovicích ale možná už nepotkají.
Dvaadvacetiletý Matěj Hakl se dokáže měřit s těmi nejlepšími. Na letošním mistrovství republiky se dostal do finále, kde obsadil dvanácté místo. „Dost jsem to tam pokazil a byl posledním finalistou,“ přiznává. Ovšem nikdo jiný z jihu republiky tak vysoko nedosáhl.
Se skateboardem projíždí Hakl celou Evropou. Nedávno byl v Košicích, pravidelně míří do španělské Barcelony, zanedlouho poletí na Kanárské ostrovy. Před dvěma lety vyhrál závody Českého poháru ve Zlíně, což byl velký úspěch. Za svůj vůbec největší ale považuje to, že Španělé vyrábí skateboard s jeho jménem. „To se v tomhle sportu cení,“ přibližuje. Pro svého španělského sponzora natáčí také videa a pózuje na fotografiích. Vedle závodní kariéry je instruktorem na letních tréninkových skateboardových kempech a pracuje v rodinné firmě.
Skateboarding byl v Budějovicích na konci devadesátých let velmi rozšířený. U sportovní haly vyrostl skatepark, který patřil v té době k nejlepším. Sport tehdy zaujal i Hakla. „Začínal jsem v jedenácti letech,“ vypráví. Jezdil na nové asfaltce na rodinné chalupě nebo na schodech v okolí nákupního centra Družba na Pražském předměstí.
„Tenkrát mi trvalo asi rok, než jsem se vydal do skateparku. Měl jsem z toho strach,“ říká. Hned se mu ale zadařilo. Skateboarding ho chytl a dnes ho tahle zábava z poloviny živí.
Jenže v budějovickém skateparku u sportovní haly mladého skateboardistu moc lidé vídat nemohou. A není to kvůli jeho cestování, na jihu Čech normálně žije. „Ale tenhle skatepark už je starý a nevyhovující,“ vysvětluje. Má špatný povrch a hrozí na něm zranění. „Nikdo moc nechce do parku, kde si něco může udělat,“ dodává Hakl. Zdá se to být nedávno, co se u sportovní haly konaly závody série českého poháru, kam se sjíždí na dvě stě nejlepších jezdců z celé republiky i přilehlých států. Zdejší skatepark byl obsypaný lidmi. Sešlo se jich tenkrát na půl tisíce. Jenže byl to rok 2002 a od té doby už tu žádný velký závod nebyl. Pro závodníky je přitom o co stát. V podnicích světové série, kterou v Praze naposledy vyhrál Čech Maxim Habanec, bere vítěz 150 tisíc korun. „Asi deset nejlepších v Česku se tím regulérně živí. Dá se to,“ dodává Matěj Hakl.
Sám musí za kvalitním tréninkem jezdit do Prahy nebo do rakouského Lince, kde před nedávnem otevřeli novou halu. Budějovický skatepark je podle něj nejhorší i v celých jižních Čechách. Prachatice nebo Strakonice mají prý lepší. V Táboře nový skatepark otevřou na jaře.
„Vidím, že přijede třeba táta s dvěma malými dětmi. Nasadí jim chrániče a jdou jezdit. I dospělí vidí, že jsou jiné cesty než fotbal a hokej,“ upozorňuje Hakl, který sám v dětství fotbal hrával.
Problém měl vyřešit plánovaný projekt freetime parku Stromovka. Jenže s nastupující krizí jeho výstavbu odložili na neurčito. Budějovice mohly získat ojedinělou halu v celé republice. V zimě by byla zavřená, v létě otevřená.
„Také o současný skatepark v budoucnu můžeme přijít,“ říká Američan Bred Whitley a naráží na uvažovanou výstavbu v prostoru sodovkáren. Bývalý učitel angličtiny a dnes distributor skateboardového vybavení založil občanské sdružení, které se o park stará. Teď ve spolupráci s městem vytipovává nová místa..
Společně s Haklem doufají, že se povede prosadit alespoň přestěhování skateparku na lepší místo. „Skvělé by to bylo ve Stromovce na bývalých basketbalových hřištích,“ míní Hakl.
Stačí prý jen místo a povrch. Zbytek si dokáží postavit sami. Každý sport potřebuje trénink a zázemí pro něj. V současné době nemůžou Budějovičáci zkoušet ty nejlepší triky, aby se mohli zlepšovat.
Když nový skatepark nebude, je podle Hakla možné, že se skateboardisté vrátí znovu jezdit do ulic, odkud vymizeli.
„Zájemců o park je tu hodně. Vždyť se tu uživí sedm obchodů se skateboardovým vybavením,“ dodává Whitley.