Svou kapelu založil primáš Stanislav Gabriel už v šestnácti letech. Dnes jeho cimbálová muzika hraje na mnoha akcích a spolupracuje s osobnostmi hudebního světa. V Uherském Hradišti lidé muzikanty uslyší 9. října na Festivalu hudebních nástrojů lidových muzik.
Jak hodnotíte tento rok pro vaši kapelu?
Nebylo to špatné. Přišla zajímavá nabídka na spolupráci s Radůzou. Jednou skladbou jsme se podíleli na jejím novém CD. Hráli jsme na různých přehlídkách, hostovali s jinými soubory. Myslím, že na amatérskou kapelu je toho dost a dost.
Budete dál spolupracovat s Radůzou?
Doufám, že ano. Měla by pro nás napsat nějaké texty. Možná si s námi zazpívá i na cédéčku, které tentokrát uděláme čistě autorské, takže hudba i texty budou vlastní.
Co ještě letos připravujete?
Teď už připravujeme vánoční koncerty. Ale v nejbližší době nás čeká Festival lidových nástrojů v Uherském Hradišti, kam jezdí i zahraniční hosté. Můžu říct, že je pro nás čest, že budeme reprezentovat náš region.
Jak vůbec vnímáte konkurenci ostatních cimbálových muzik z okolí?
Konkurence je co do počtu obrovská. Ale myslím, že nikdo z nás nevnímá ostatní kapely jako konkurenční. Máme už základnu skalních příznivců, kteří chodí na naše vystoupení. A vždycky kroutím hlavou nad tím, že je kvůli nám někdo ochotný cestovat přes půl republiky třeba z Ostravy.
Kdybyste se měli zhodnotit, čím se od ostatních kapel lišíte?
Nevidím zásadní rozdíl. Lidé říkají, že mnoho kapel nemá takovou dynamiku, s jakou hraje ta naše. Ale to byste se museli zeptat spíš posluchačů.
Dovedete si představit, kde s kapelou budete za pár let? Budete se stále držet svého repertoáru?
Víte, časem vás přestane bavit obehrávat písně pořád dokola. Člověk má potřebu vyjádřit vlastní myšlenky a vyhrát se z pocitů. Pak už je to jen o odvaze vyvázat se z melodických a textových modelů typických pro lidové písničky. To lidové hudbě neublíží. Neutíkáme od ní, jen máme potřebu nebýt svázaní nějakým falešným dogmatem.