Sametová a my
Od sametové revoluce uplyne za pár dní jedenadvacet let.
Právě tak dlouho lidé u nás nechodí do vězení za to, že si své odlišné názory dovolili říct nahlas a veřejně. Dnes už se tomu ani nechce věřit. Zapomenout na dobu nesvobody by ale byla osudová chyba. Můžeme volně cestovat a bez obav říkat, co si myslíme. Pokud ovšem ctíme zlaté pravidlo demokracie. To říká, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Kdybychom si náš přechod k demokracii promítli znovu, jistě bychom našli vady na kráse. Žádný společenský řád není dokonalý. Může být jen lepší nebo horší než ten předchozí. My máme, po čem jsme v listopadu 1989 volali. Vláda věcí veřejných se vrátila do našich rukou. Pokud tedy není vše podle našich představ, je to pouze naše chyba.
