V Karvinských bezdomovcích vidí lidé vše možné. Většinu z nich ale ani nenapadne, že ti, kteří sami nemají střechu nad hlavou už několik týdnů pomáhají lidem z Nového Jičína, kterým se prohnala ničivá povodeň. „S nápadem vybírat peníze pro lidi, které zasáhly povodně, přišli naši klienti. Vyvěsili jsme tedy listinu, kam se zapisovali dárci. Měsíčně jim po odečtení ubytování a stravy zbude asi šest set korun. Přesto se našli i takoví, kteří z toho rovnou polovinu věnovali lidem z Jičína,“ popisuje vedoucí azylového domu Bethel Petr Wiselka. Dodal, že prosba o pomoc přímo na místě pak přišla od krizového štábu Slezské diakonie.
Lidé nám nevěřili
Kvůli předsudkům a strachu o své věci lidé z Žiliny (část Nového Jičína) nejdřív bezdomovce k sobě domů vůbec nechtěli pouštět. „Báli se, tak jsme věci odnášeli ze dvorků ke kontejnerům a na cestu. Teď už je ale vše jinak, pro změnu nechtějí, abychom odešli,“ říká dále Wiselka.
Muž přišel o kaktusy
Velkou ztrátu zažil novojičínský pěstitel kaktusů. „Říkal, že některé druhy kaktusů měl on jako jediný na světě a od něj se šířily dál. Voda mu je všechny vzala. Takových příběhů bylo více. Jeden muž nám popisoval, jak voda vystoupala až ke střeše jeho domu. On se vší silou držel okapu, pak se mu povedlo „vyškrábat“ na střechu. Je neuvěřitelné, jak se z několika centimetrů hlubokého potůčku stane několik metrů hluboká řeka,“ vzpomíná Petr Wiselka. Klienti Bethelu mají z vykonané práce velkou radost. „Voda bere všechno, nedělá rozdíly, proto jsem byl moc rád, že můžu pomoct,“ svěřil se klient Bethelu František Urbánek. „Smutek, takové byly moje pocity. Když jsme přijeli po týdnu, bylo vidět, že si lidé začali uvědomovat, co se stalo. O povodních se přesto bavili málo, chtěli přijít na jiné myšlenky,“ dodává
