Sbírá propisky. Má jich doma po strop | E15.cz

Sbírá propisky. Má jich doma po strop

Přes patnáct tisíc propisek nasbíral Arnošt Hanzlík z Brna. Zabírají mu pětinu bytu a stále jich přibývá.

Nenechá si ujít žádný veletrh na brněnském výstavišti. Ne že by tam Arnošt Hanzlík z Brna dojednával obchodní smlouvy nebo sháněl potřebné informace. Na veletrzích rozšiřuje svoji sbírku propisek, kterých za necelých padesát let nastřádal přes patnáct tisíc.

„Na výstavách se člověk k propiskám dostane nejlépe. Nedávno zrovna skončil veletrh o vodovodech a kanalizacích, odnesl jsem si tak padesát šedesát propisek. Blíží se autosalon, ten taky bývá plodný na propisky,“ odhaduje sedmdesátiletý Hanzlík.

Právě na brněnském výstavišti začala v roce 1963 jeho sběratelská vášeň. Jako student strojního inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně si našel brigádu na automobilovém veletrhu. Po dvou dnech, kdy tam umýval auta, mu nabídl práci francouzský vystavovatel. „Nabídl mi práci do konce veletrhu. Po výstavišti jsem se pak pohyboval dva týdny a nasbíral si první stovku propisek,“ vypráví Hanzlík.

Největší díl z patnácti tisíc propisek nashromáždil až po roce 2000, kdy odešel do důchodu. Nyní má všechny sběratelské kousky označené štítkem s rokem získání, roztříděné po stovkách v igelitkách a po dvou tisících kusů v bednách. Sloup z beden sahá až ke stropu jeho bytu.

„Všechny mé propisky mají logo nějaké firmy nebo organizace. Některé z nich, ty drahé v pouzdrech, mám schované bokem. Hodně propisek mám dvakrát i víckrát, tak je rozdávám dětem nebo vyměňuji s jinými sběrateli. Propisku, kterou mám jen jednu, bych ale nevyměnil,“ tvrdí vystudovaný strojní inženýr.

Invaze propisek

Hanzlík má dokonalý přehled o tom, jak se propisky za padesát let proměnily. „Uvědomil jsem si, že i propisky prožily svůj vývoj. Dříve byly všechny umělohmotné, jednobarevné a logo se brzo smazalo. Bylo těžké sehnat nějakou neobvyklou. Po revoluci přišla úplná invaze propisek. Dnes už nic neznamenají, i když jsou třeba napůl kovové nebo mají pozlacená loga,“ přiznává sběratel, který po kapsách stále nosí až deset propisek.

Před pár lety ho napadlo, že by se svojí kolekcí mohl vytvořit český rekord. „Pokus o zápis do knihy rekordů by ale stál pětadvacet tisíc korun, protože by notář musel propisky přepočítat a zkontrolovat, jestli nějaká není ve sbírce dvakrát. Takové peníze se mi za to nechtělo dávat. Raději jsem vyrazil na cesty,“ říká Hanzlík.

Právě cestování je jeho druhou vášní po sbírání propisek. V důchodu už stihl navštívit Nový Zéland, Mexiko, Nikaraguu či Thajsko. Ze svých cest si vždy přivezl důležitý suvenýr – propisku. „Nejtěžší to bylo v Jihoafrické republice. V bance mi úřednice žádnou nechtěla dát. Až poté, co jsem odešel na ulici, za mnou přiběhla a jednu mi věnovala,“ vzpomíná Brňan. Letos v červenci chce vyrazit na EXPO do čínské Šanghaje. Stánků tam jsou stovky, a tím pádem i spousta propisek. Kolik z nich si dlouholetý sběratel přiveze domů?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!