Hranicko | Štědrost projevili lidé z Hranicka na začátku první světové války. Pod vlivem děsivých zpráv z fronty věnovali zlato a peníze ve prospěch habsburského válečného úsilí. Jedna z akcí ale skončila pěkným průšvihem. „Dne 1. září 1914 poděkoval Úřední věstník hranického hejtmanství desítkám osob, které darovaly peníze podpůrnému válečnému spolku,“ sdělil historik Václav Bednář. Příkladem šla místní honorace. Majitelé textilky, manželé Richard a Adéla Hellerovi, předali tisíc korun, okresní hejtman Emil rytíř Wychodil dvě stě korun, majitel krejčovského salonu Jindřich Kubella a vlastník panství Malhotice Bedřich Bojakowski po sto korunách. „Z vesnic nejvíce nasbírali v Lučici, a to 178 korun. Čeští dárci byli skromnější. Dali nejvíc padesát korun,“ podotkl Bednář. Ostudou ale skončila akce Zlato za železo, kterou řídila učitelka české měšťanské školy Božena Binková. Lidé dobrovolně nosili ve prospěch eráru zlaté předměty a jako poděkování měli dostat čestné železné prsteny. Do 30. prosince 1914 odevzdali 26 zlatých kousků v ceně 370 korun. „Pro srovnání, například Lihovar Abrahama Wolfa v polovině srpna 1914 zásobil jeden z transportů přepravovaných z Hranic na ruskou frontu destiláty a účtoval si za 16 litrů rumu a 16 litrů spiritusu 63 korun,“ vysvětlil Bednář. Zlatá akce ale skončila trapasem. Například šafář velkostatku ve Spálově Konrád Rambosek si v únoru 1915 stěžoval okresnímu hejtmanství, že začátkem září dal tři zlaté prsteny, ale žádný čestný železný nedostal. Hejtmanství se mu omluvilo, že akce už skončila a prsteny už nejsou.
Sbírka skončila ostudou: dali zlato, železa se nedočkali
Štědrost projevili lidé z Hranicka na začátku první světové války.
