Schinko a Binder: Budějčák vyhlíží už zdálky Černou věž | E15.cz

Schinko a Binder: Budějčák vyhlíží už zdálky Černou věž

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jan Schinko a Milan Binder jsou autory úspěšných knih, které ve fotografiích, textech i kresbách popisují budějovickou historii a současnost. Témat mají pořád dost.

Na Mariánském náměstí by postavili městské muzeum. Jsou pro obnovení koněspřežky, pokud by její trasa vedla „odněkud někam“. V centru by omezili auta a zavedli tam tramvaje. Nedávno dopsali knihu o 110 letech Motoru, vydání ale přibrzdila hospodářská krize.

Když hledám budějovické patrioty, napadnete mě vy dva. Cítíte se tak? Binder: Jinak bychom tak pracné knížky nedělali. Jejich úspěch potvrzuje, že patriotismus pociťuje většina obyvatel Českých Budějovic. Nedají na své město dopustit. Pídil jsem se, jak je to jinde, ale tak silný vztah jsem nenašel.
Schinko: Navíc jsme tady oba strávili téměř celý život. Narodil jsem se tu, vystudoval a s výjimkou dvou let vojny jsem nikde jinde nežil.
Binder: Já to mám taky tak.

Co je pro typického obyvatele Českých Budějovic charakteristické? Schinko: Jméno si zkrátil nejvíc, jak je možné, takže si říká Budějčák. Je usedlý, nemiluje změny. Má rád Černou věž. Když se vrací z cest, už ji zdálky vyhlíží. A když ji spatří, cítí dojetí, že už je doma. Černá věž je matkou všech zdejších věží. Působí kamarádsky, je oporou.
Binder: Budějčák je zakořeněný. Má svá oblíbená místa, cesty, hospody. Ani zaměstnání moc nemění a jestliže není ideální, spíš se snaží tu práci nějak obelstít, než udělat razantní změnu. Pokud si stěžuje, bývá při tom opatrný.

Souvisí to nějak s tváří a povahou města, hlavně jeho historického centra? Binder: Náměstí s Černou věží tvoří velmi sevřený celek, kde se dlouhou dobu nic podstatného nezměnilo. Možná právě proto jsou Budějčáci tak konzervativní.

Čím je hlavní náměstí nejzajímavější? Schinko: Je skoro čtvercové a hodně velké. V době, kdy ho Hirzo zakládal, bylo obrovské. Je to zvláštní - všude kolem vedou úzké ulice a uprostřed neobvykle velká plocha. Rozloha náměstí něco naznačuje, stejně jako nepoměrně velký klášterní kostel žebravého řádu mnichů. Přemysl Otakar II. měl s královským městem asi ještě další plány. Jedinečná je vertikála Samsona, která ovládá celé náměstí. Když stojíme blízko kašny, vidíme jeho sochu nad římsami domů. Tři čtvrtiny náměstí opticky ovládá také Černá věž.

V čem je ten fígl, že vznikl tak malebný celek? Schinko: Podstatou výtvarnosti Budějovic je podloubí, vlastně jakási krajka, kterou je náměstí obroubené. Škoda, že za první republiky a za socialismu asi dvacet částí podloubí zmizelo.
Binder: Udělat takové náměstí bylo tenkrát velmi velkorysé. Bohužel v povaze obyvatel ta velkorysost často schází.

Máte vysvětlení? Schinko: Budějovice prostě nejsou žádná světovka. Vždycky to bylo menší město než třeba Plzeň. Jí i dalším městům se sice chtěly vyrovnat, ale zůstaly malé. Například mají nejnižší koeficient týkající se poschodí domů. V průměru mají domy necelá dvě poschodí, není tu skoro žádný pětipatrový. Kvůli tomu jsou placaté, veliké a dlouhé, čímž zabírají hodně půdy.
Binder: Já to beru jinak. V pětipatrových domech by bydlelo příliš mnoho lidí.
Schinko: Ale centrum města by bylo živější. Platí pravidlo, že jakmile klesne v lokalitě plocha bytů pod třicet procent, začne ta čtvrť odumírat a stává se pouze úřednickou. To je výstraha i pro náměstí Přemysla Otakara II.

Když je řeč o náměstí, co Mariánské? Dostavět, nebo nechat být? Schinko: Mariánské náměstí bývalo výtvarně zdařilé, ve stylu art deco dvacátých let minulého století. Stála tam restaurace a kavárna Metropol, klasicistního provedení, původně pivnice. Dnes má Mariánské náměstí obnažené zadní části domů a působí neuzavřeně. V této podobě už to náměstí ani není.

Čili jste pro dostavbu? Nebo tam udělat park? Schinko: Park zásadně ne, v blízkosti je jich dost. Spíš tam postavit něco, co má smysl.
Binder: Umístil bych tam českobudějovické muzeum. Město má jen muzeum zaměřené krajsky, ale zasloužilo by si i vlastní stálou expozici. Právě pro ten zdejší patriotismus.
Schinko: Podle mě by byla užitečná výměna: Muzeum Českých Budějovic by mohlo být v současné budově Jihočeského divadla, které by se přestěhovalo do nové stavby na Mariánském. Divadlo je teď totiž strašně malé, větší prostory by mu prospěly.

Chodíte si po městě a zapisujete, fotíte, kreslíte. Často porovnáváte současnou tvář města se starými snímky. Jak ten kontrast dopadá? Schinko: Knížku Zmizelé Budějovice jsme napsali hlavně proto, aby se nebouralo zbytečně. Lidé se mohou zamyslet, jestli dřív náhodou nebylo město pohlednější.
Binder: V osmdesáti procentech podle mě to zbourané hezčí bylo.
Schinko: Škoda je třeba Starého města, které bylo starší než Budějovice, stávalo v místech dnešní Staroměstské ulice. Nebo Rybní ulice zbourané kvůli dnešnímu Metropolu. Jiná tak rázovitá ulička v Budějovicích nezbyla.
Binder: A hlavně mě mrzí, že zmizela synagoga, to byla nádherná stavba.

Zeptám se i opačně, aby vás nenařkli ze staromilství - je vám nějaká novinka sympatická? Schinko: Oběma se nám líbí Kaplického Rejnok. Je to pokroková myšlenka, nový tvar. Jen nejsme zajedno, kde by měl stát. Já bych si ho uměl představit i na Mariánském. Možná by se na něj lidé zpočátku dívali rozpačitě, ale za desetiletí by říkali, to je přesně ono.
Binder: Jen ho nech ve Čtyřech Dvorech. Město se tam rozšiřuje, ať taky něco mají.
Schinko: Tam v těch kasárnách by byla Rejnoka škoda.

Co byste naopak nejradši zbourali? Binder: Vyloženě mi vadí ten panelák u Mlýnské stoky, kde teď sídlí konzervatoř. To je největší pomsta, do historického jádra vůbec nepatří. Přitom tam stávaly klasicistní lázně, které ještě pamatuju. Jenomže město potřebovalo mít krajskou politickou školu a ubytovny pro její žáky. Kvůli tomu museli zbourat historické lázně i celou uličku kolem Mlýnské stoky.

Historici mají šanci vidět věci z nadhledu a bývají zastánci souvislostí. Co tedy říkáte obnovení koněspřežní dráhy? Schinko: Koňka je fenomén, díky ní kdysi získaly Budějovice evropské prvenství. Je málo věcí, čím můžeme být odlišní, protože historické domy, galerie a hospody mají všude. Myslím, že by mělo velký efekt nabídnout to, co jinde není, a přitom to má základy v minulosti. Nevyužití fenoménu koněspřežky je podle mě promarněná šance.

Čili byste podpořili její obnovení? Schinko: Já bych byl opatrně pro. Pod podmínkou, že povede odněkud někam. Ne kopírovat původní trať, ale mířit tam, kam má smysl lidi vozit. Nejlépe směrem k Rožnovu - tam kdysi vedla, na Včelné ještě stojí strážní domek. Nebo na Hlubokou.

Proč tedy bylo slyšet tolik hlasů proti? Schinko: V tom se právě projevil konzervatismus Budějčáků. Kritizovali cenu jízdenky, zápach koní. Bylo by nejlepší vypsat referendum na koňku mimo centrum, tedy z Háječku na jih, nebo od Lannovy loděnice na sever. Ale už je pozdě, na Hlubokou pojedou lodě.

Když mluvíme o dopravě, která je největším problémem města, máte ještě nějaký nápad z historie? Binder: Chybí nám tramvaje, které tu kdysi jezdily. Zakázal bych vjezd do středu města a zavedl tam tramvaje, které by lidi svezly tam, kam potřebují. Bylo by to ekologické i pěkné, všechny dobové fotografie s tramvajemi jsou nějak příjemnější, teplejší, je v nich život.

Ohlédnutí za sto lety městské dopravy je zatím vaší poslední knížkou. Co chystáte dalšího? Binder: Nápadů je spousta. Když vydám dvě knížky za rok, v podstatě si sami sobě konkurujeme. Teď máme hotovou knížku ke 110 letům Motoru. To býval fenomén, mnoho obyvatel se v tomto podniku učilo nebo s ním bylo jinak spjato. Hospodářská krize ale vydání knihy přibrzdila.

Jak máte rozdělené role? Binder: Na začátku byla má sbírka starých pohlednic. Začal jsem fotit, abych porovnal minulost a současnost. Vydal jsem první knížku a pak se osmělil oslovit Honzu. Jeho články v novinách jsem rád četl, líbilo se mi, že obsahují odborné informace a zároveň jsou čtivé.
Schinko: Poprvé jsme se sešli u Lannova pomníku. Já měl tehdy v šuplíku knihu o městě v období 1948-89 a hledal vydavatele. Od té doby jsme začali spolupracovat, já mám na starost texty, Milan fotí a stará se o vydavatelství.
Binder: Honza má výhodu, že si většinu věcí pamatuje. Celý život si pořád něco zapisuje, jeho bohatý a přehledný archiv mě fascinuje.
Schinko: Potřebu zapisovat události mám už od dětství, kdy jsem si poznamenával leccos. I přílety ptáků na naše krmítko, branky Slavoje ve fotbale a hokeji, automobily nebo počasí. Sešity z padesátých let se mi ale při stěhování ztratily.

V knize o věžích jste naučili čtenáře dívat se vzhůru, v knize o mostech ukázali různé zkratky. Inspirujetek novému úhlu pohledu na známá místa. Binder: Encyklopedie mostů, můstků a lávek byla asi nejpracnější ze všech knih, protože jsme chtěli, aby to byla opravdu encyklopedie a každý tam našel i lávku, kterou má za domem. Některé jsme měřili sami, lezli do vody, bahna, kopřiv. Já fotil i uprostřed silnice - a v Čechově ulici do mě někdo schválně najížděl autem.

O kterou z vašich devíti knih je největší zájem? Binder: První z nich, Když století městem proletí, je totálně vyprodaná, uvažuji o druhém vydání. Velký úspěch mají i České Budějovice zmizelé, porovnání konkrétních míst v minulosti se současným stavem zajímá jak starší generaci, tak mladé lidi. Protože pořád je tady co objevovat.

Základní data o autorské dvojici

Jan Schinko (narozen roku 1943 v Českých Budějovicích) je původním povoláním inženýr ekonomie
Milan Binder (narozen roku 1964 v Českých Budějovicích) je původním povoláním elektromechanik
KNIHY: Když století městem proletí aneb České Budějovice ve 100 porovnáních
Když se psalo, co se smělo (České Budějovice 1948-89)
Věže a věžičky Českých Budějovic
Když století městem proletí aneb Hluboká nad Vltavou ve 100 porovnáních
České Budějovice zmizelé
Českobudějovické náměstí (i v NJ a AJ)
City Center CB
100 let městské dopravy v Č. Budějovicích
Českobudějovické zkratky aneb Encyklopedie mostů
Podrobnosti na adrese www.milanbinder.cz

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video