Schránka, ve které se v Brně „rodí“ bezejmenní, zachránila devět dětí

Datum 29. února je výjimečné nejen tím, že značí přestupný rok. Pro Viléma, jak chlapce pojmenovali, je to den narození. Nebýt brněnského babyboxu, mohl být i jeho dnem posledním.

Před devátou hodinou ráno řinčí signál a sestry novorozeneckého oddělení Nemocnice Milosrdných bratří spěchají k boxu, určenému novorozencům, o něž se matky z různých důvodů nechtějí nebo nemohou postarat.

V pořadí osmašedesáté dítě v Česku, kterému babyboxy daly šanci vyrůst, je zdravý kluk. Vilém, jak lidé z nemocnice chlapce pojmenovali, by mohl mít vznešené přízvisko IX. Je totiž devátým, kterého lékaři v brněnském boxu našli.

„Chlapec je starý přibližně hodinu. Váží 3,25 kilogramu a je zcela zdravý,“ konstatoval s radostí zakladatel babyboxů v Česku Ludvík Hess. Ten je v kontaktu se všemi devětačtyřiceti nemocnicemi, ve kterých se podařilo schránky zbudovat. Cesta schránek do zdí nemocnic ale nebyla jednoduchá. „Babybox u Milosrdných bratří jsme zřizovali v roce 2005. Nebylo to snadné, v té době bylo ministerstvo zdravotnictví proti budování babyboxů. Tím pádem byly zprvu ze hry o schránky všechny nemocnice, které zřizovalo právě ministerstvo,“ vzpomíná Daniel Rychnovský, tehdejší ředitel Nemocnice Milosrdných bratří.

68 zachráněných dětí

K dnešnímu dni pomohl babybox do života v Česku už osmašedesáti dětem. „Statistiky o úmrtích odložených dětí jsou nepřesné. Uvádí přibližně pět dětí ročně, ale to jsou jen zjištěné případy,“ naznačuje Hess a jedním dechem dodává, že i když jeho nápad zřídit u nás babyboxy případy dětí pohozených do popelnic nebo křoví nevymýtí, každý zachráněný lidský život stojí za to.

Skutečnost, že případů opuštění dítek ubylo, potvrzuje i mluvčí Policie ČR Jihomoravského kraje Petra Vedrová. „Poslední případ pohození dítěte evidujeme z roku 2009, kdy bylo miminko nalezeno již mrtvé,“ přibližuje Vedrová.

Ve chvíli, kdy nešťastní rodiče v Brně odkládali malého Viléma, instaloval Zdeněk Juřica, majitel firmy, která schránky vyrábí, další zařízení v Českém Krumlově. Celkem je jich tak v Česku už devětačtyřicet. Podle Rychnovského je stále třeba pracovat na tom, aby babyboxy přibyly i v dalších městech. Cena jednoho se pohybuje okolo tří set tisíc korun. Náklady na roční provoz činí asi deset tisíc. „Náš babybox ročně nemocnici vyjde na osm tisíc dvě stě korun,“ upřesnil Josef Drbal, současný ředitel Nemocnice Milosrdných bratří.

Na schránkách je nejdražší servis, technici ji prověřují a opravují několikrát do roka. Jejich zřizovateli jsou občanská sdružení, která musejí najít dost sponzorů, což rozhodně není jednoduché.

„Najít sponzora na zřízení nového babyboxu je snazší. Schránka se otvírá za účasti médií, naproti tomu servisní práce, které jsou k provozu nezbytné, se takové slávy pochopitelně nedočkají,“ říká Hess.

Mecenáš? Petr Bečička

V Brně zařízení dlouhodobě sponzoruje Petr Bečička. Mecenášství ho už vyšlo přibližně na čtyři sta tisíc korun. Bečička přitom nebyl nadací osloven, ke sponzorství se přihlásil z vlastní iniciativy.

„Babyboxy dávají dětem šanci na přežití. V situaci, do které se narodily, by bez možnosti zajištění náhradní péče prostřednictvím anonymní ho předání nemusely přežít,“ vysvětluje Bečičkovy pohnutky a smysl boxů Rychnovský. S jeho názorem se ztotožňuje i primářka novorozeneckého oddělení Ludmila Brázdová, lékařka, která Hesse podporuje od počátku, byla při zřízení schránky „naděje“ v Brně.

„Babybox jistě neřeší velmi složité životní situace některých lidí, je ale nouzovou podanou rukou pro tu skupinu matek, které nevidí ze své zoufalé situace jiné východisko. Zachraňuje-li schránka novorozence, který by byl jinak vystaven nebezpečí smrti, vnímám toto extrémní opatření jako užitečné,“ myslí si Brázdová.

I s klimatizací

Od prvního boxu, který zřídil Nadační fond pro odložené děti Statim a občanské sdružení Babybox pro odložené děti v Gyncentru v pražském Hloubětíně, se ten dnešní značně liší.

„Schránku jsme vylepšili o antikorozní nerezový materiál, samootvírací dvířka a vzduchotechniku vylepšenou o klimatizaci,“ popisuje Hess.

Zařízení musí být zkonstruováno tak, aby v něm nemohlo dojít k ohrožení novorozence. I proto je zvukový signál odeslán na více zařízení, včetně Hessova mobilního telefonu, aby se předešlo selhání.

Jak se bude jmenovat?

Jakmile schránka „zahouká“, musejí lékaři vyřešit také to, jak dítě pojmenují. „Dítě samozřejmě nemá rodný list, má v dokladech uvedeno úřední jméno Nezjištěno Bezejmenný,“ vysvětluje primářka Brázdová.

Dítěti poté musí orgán sociálně právní ochrany dětí určit opatrovníka. Úřednice vyberou z kandidátů na adopci náhradní rodiče a navrhnou je u opatrovnického soudu. Předběžným opatřením se pak dítě svěří do jejich péče na zkušební dobu. Pokud by se biologická matka rozhodla, že chce své dítě zpět, musela by tak učinit před nabytím právní moci rozhodnutí o svěření do péče adoptivních rodičů. Děti z babyboxu jsou podle Brázdové v nemocnici nejvýše deset dní. Malý Vilém už byl ve středu 7. března, tedy týden po odložení matkou, v náhradní rodinné péči.

Brněnský box je na adrese Polní 3 v areálu Nemocnice Milosrdných bratří.