Přerov l Rozesmátá žena sedí na sudu a se třemi korbely piva v ruce láká do Přerova návštěvníky. Rozjaření muži se povalují mezi pivními sudy. Hospodský nalévá hostovi pivo do krku přes trychtýř. Právě takové „žíznivé pohledy“ rozesílali v roce 1911 lidé do světa. Série recesních poštovních karet měla za cíl představit Přerov jako město, kde se daří pivovarnictví.
Může za to kastelán
„Právo vařit pivo získali Přerované před více než sedmi sty padesáti lety, kdy se z původní trhové osady stalo město,“ říká historik Petr Sehnálek. V roce 1256 požádal přerovský kastelán Smil krále Přemysla Otakara II., aby udělil Přerovu privilegia a s nimi i právo vařit pivo.
„V několika staletích ve městě vznikaly pivovary a právo vařit a šenkovat pivo tu měla sedmdesátka Přerovanů. Pivovarnictví přáli i Pernštejnové, kteří kolem roku 1480 postavili Panský pivovar. Ten stál v místech dnešního domu na Horním náměstí číslo 27,“ doplňuje historik.
Nebyl jediný rok, kdy by lidé nesmočili rty v pěně místního piva. Dařilo se mu i v dobách, kdy Přerovany sužoval mor, hlad, požáry, povodně, za válek i v hospodářské krizi. V podstatě se měnil jen „sortiment“.
„Pivo se vždycky vyrábělo ze sladu, který se může dělat z každého obilí. Ve středověku se vařilo nejvíce z pšenice a ze žita, to bylo takzvané bílé pivo. Od poloviny minulého století začal převládat slad z ječmene. Tehdy začala sláva hanáckého ječmene, protože z něho se dělá snad nejlepší slad na světě. A Přerov leží takřka uprostřed úrodné Hané,“ podotýká Hana Matulová, mluvčí současného přerovského pivovaru Zubr. Připomíná, že v období bídy a nedostatku se k vaření piva používala řada náhražek, třeba řepa, rýže, cukr, a dokonce i pýr.
Šilhavého pivovar
Do dějin Přerova se zapsalo několik místních sládků, kteří uměli proměnit vodu takřka ve zlato. Jeden z nich se jmenoval Josef Šilhavý. Byl nejen dobrý sládek, ale také obchodník. Své konkurence se zbavil zdánlivě jednoduchým tahem, koupil si ji.
„Josef Šilhavý koupil v roce 1888 od dalších Přerovanů jejich práva vařit pivo, a to za poměrně vysokou částku,“ tvrdí historik Sehnálek.
Každému za jeho právo zaplatil 625 zlatých. Navíc si koupil i tehdejší největší Měšťanský pivovar se sladovnou, který stál Na Marku, a ten záhy a plánovaně zrušil, protože neskýtal moc možností rozvoje. „Naopak si koupil rozlehlé pozemky na protějším břehu Bečvy a tam začal stavět zbrusu nový a moderní pivovar,“ popisuje historik.
V roce 1892 už Šilhavého pivovar stál poblíž parcely, na které je dnes Restaurace Strojař. Když se mu začalo rozjíždět podnikání a jeho pivo v Přerově teklo proudem, na apríla roku 1895 Josef Šilhavý zemřel. Měl ovšem šest dětí, a tedy dost následovníků. Rodinný podnik převzal v roli sládka jeho syn Ladislav, jenže doba mu moc nepřála.
„Ve dvacátých letech dvacátého století začal pivovar Šilhavých ohrožovat konkurenční akciový pivovar. Jedná se o dnešní pivovar Zubr. Problémy měli Šilhaví i přesto, že vyráběli vyhlášený slad, který prodávali do Německa a Švédska,“ vysvětlil Sehnálek.
Ladislav Šilhavý, drcený konkurenčním bojem, vyhlásil v roce 1925 likvidaci. Ještě téhož roku sice záměr ukončit vaření piva odvolal, ale s hospodářskou krizí přišel další úpadek. Poslední várku piva tam uvařili v červnu roku 1938, pak pivovar zavřeli a za pár let i zbourali.
Na Šilhavého pivovar si z vyprávění svých předků pamatují i starší Přerované, třeba Libuše Nosková.
„Můj dědeček tam pracoval jako pomocný dělník. Vedle dnešní Sokolovny a na dohled od Tyršova mostu měla rodina i výstavní vilu, která tam byla ještě do sedmdesátých let minulého století,“ vzpomíná Nosková.
Zlatý důl pro akcionáře
Jestliže se některému přerovskému podniku podařilo projít bez přerušení třemi staletími, tak je to pivovar v Komenského ulici. Jmenoval se První moravský akciový pivovar se sladovnou v Přerově. Založili ho akcionáři, kteří se v prosinci roku 1871 rozhodli, že koupí pozemky mezi stodolami od osmi majitelů.
Základní kámen budoucí stavby položili 25. dubna roku 1872, první pivo tam uvařili 14. března 1873 a poprvé ho místní ochutnali 24. května. Jeho věhlas byl tak velký, že po deseti letech už by pivovar potřeboval být „nafukovací“. „Byl stavěný na výrobu dvaceti tisíc hektolitrů piva ročně. V roce 1903 ale už tudy proteklo přes sto osm tisíc hektolitrů,“ popisuje mluvčí Matulová.
Závod byl z podnikatelského hlediska velmi úspěšný, proto o něm lidé mluvili jako o zlatém dole pro akcionáře. Úspěchy si pivovar udržel i po znárodnění za socialismu.
„Nyní se v Přerově vaří pivo pod značkou Zubr, ročně ho vyrobí dvě stě šedesát tisíc hektolitrů. Zubr je dlouhodobě nejlépe oceňovanou značkou piva v České republice i v zahraničí, což dokládají desítky medailí v prestižních degustačních soutěžích,“ zdůrazňuje Matulová.
Poslední úspěch zaznamenal přerovský pivovar na letošním Pivexu, kde získal titul Pivo roku 2011. Vyhlásili ho nejlepším ležákem v České republice a současně absolutním vítězem mezi českými pivy.
