Sedmička závodila: s fabií se dá jet mírně okolo pěti litrů benzinu

Těsně před půl sedmou ráno v sobotu se dvě rozespalé ženy motají na parkovišti u Servisních služeb Škoda Auto v Kosmonosích. Dnes je tam start i cíl osmadvacátého ročníku soutěže v co nejnižší spotřebě pohonných hmot. „Jste tu první,“ oznamují nám organizátoři. Místo žluté startovní jedničky si ovšem vybíráme sedmičku.
Dostáváme itinerář jízdy s mapou. Máme ujet 181 kilometrů za dvě stě minut, pětiminutové zpoždění znamená diskvalifikaci. To aby lidé nespořili minimální rychlostí. Cílem soutěže je totiž dokázat, že se dá hlavou a nohou šetřit příroda i peněženka při relativně běžné jízdě.
Přesto se nám dosavadní rekord v naší kategorii benzinového motoru s obsahem do 1400 ccm zdá nedosažitelný - 3,4 litru na sto kilometrů. Náš vůz má v technickém průkazu o tři litry více.
„Hlavně si udělejte nějaké záchytné časové body v itineráři, abyste nejely moc rychle, nebo pomalu,“ ujímá se nás dvojice řidičů. Jezdí už léta, oběma teprve přijedou navigátorky-manželky.
„Pracoval jsem v servisu Škodovky, stále jsme měli akce, navrhl jsem proto manželce, že když se zúčastní, budeme aspoň spolu. Nyní pracuji ve vývoji, takže můžu řídit sám,“ říká jeden z řidičů David Koželuh.
Diskuse se rozpoutá nad vypínáním motoru při jízdě z kopce. Většina se nakonec shoduje, že to dělá. Stejně jako že při soutěži lehce porušují pravidla.
Oblepíme redakční fabii soutěžními samolepkami a míříme na technickou kontrolu. Prohlédnou nám pneumatiky, povinnou výbavu i motor. Dotankují nádrž do plného stavu a zapečetí ji. Podle toho, kolik pak po jízdě dotankují, se bude počítat spotřeba. Hlídají se také ujeté kilometry, proto nulujeme počítadlo. Odteď už naše auto po ploše jen tlačí.

Startujeme

„Držte jim palce, ať se na cestě neztratí, protože jedou poprvé,“ komentuje naši účast hlas moderátora. To už se v deset hodin dvanáct minut zvedá startovní praporek i nad naším autem. Vyjíždíme. Nemít na voze samolepky, zřejmě bychom od ostatních řidičů viděli lecjaká gesta. Loudáme se přibližně padesátikilometrovou rychlostí na silnici první třídy. Dvě minuty za námi i před námi podobně další vůz.
První důležitou odbočku v obci Obora mineme, vracíme se. Když nás dožene auto s číslem deset, pochopíme, že jedeme pomalu. Dopočítání průběžného času to potvrdí.
Řidička Helena tímto okamžikem začne svádět vnitřní boj mezi úsporou a rychlostí. Šestikilometrovým úsekem na R10 se přesto proti pravidlům šineme sotva sedmdesátkou.

Nečekaný stíhací závod

Čtyřicet pět kilometrů před cílem jedeme na čas. Krajina kolem Hamru na Jezeře či Českého Dubu je samý kopeček. Radujeme se ze všech nul momentální spotřeby, které díky nim naskakují na displeji.
Pak ale zjistíme, že jsme v několikaminutové ztrátě. Zpocené, protože kvůli úspoře nepouštíme nejen rádio a klimatizaci, ale také neotvíráme okénka, se řítíme k cíli. V Mnichově Hradišti ve spěchu projedeme jednosměrku a do cíle dorazíme minutu před limitem.
„Trať byla relativně těžká, protože na ní bylo hodně okresních silnic a zatáček do kopce,“ zhodnotil soutěž Jan Horníček, který o úspoře píše knihy a soutěží pravidelně. Naši kategorii také vyhrál.
Příprava trati není jednoduchá věc. „Vytvoříme několik alternativ trasy, potom jedeme do terénu, kde zjistíme, že je cestou třeba krkolomný kopec nebo opravují silnici,“ říká ředitel soutěže Josef Pálka, jak trať vzniká. Naposled ji letos upravovali ve čtvrtek. Výjimečně byla jednodenní, že druhý den závodu chyběl, se shodují závodníci i organizátoři.

Vyřazení superbů

„Sedmička se vyvedla, spotřebu má 5,2 litru benzinu na sto kilometrů. Až se to dozví vydavatel, budou tak muset jezdit po celý rok,“ vtipkuje moderátor nad předběžnými výsledky.
Mezi jezdci to však zašumí z jiného důvodu. Dva ze tří superbů mají spotřebu nižší než dva litry nafty. „Jestli udělali nějaký fígl, tak moc okatě,“ říká David Koželuh.
„Pamatuji si na finty některých soutěžících. Bylo to hlavně krácení trasy či různé technické úpravy na vozidlech, kterým se snažíme předejít technickými kontrolami a protiakcemi,“ říká Pálka. I proto mohou soutěžit jen vozy značky Škoda, ve kterých se pořádající automotoklub vyzná.
Superby nakonec pořadatelé nekvalifikují. „Měli jsme je půjčené pro novináře, aby si vyzkoušeli úsporné vozy. Nepodařilo se nám ovšem technicky dořešit plnění paliva, po domluvě s posádkami jsme je proto nekvalifikovali,“ říká Pálka při předávání cen. Nečekaně gratuluje posádce týdeníku Sedmička, která je vyhlášena jako nejlepší novinářská. „Letos se mi soutěž mimořádně líbila. V minulých letech bylo hodně sponzorů i hodnotných cen, někteří se tak účastnili proto, aby vyhráli. Letos byly ceny spíše upomínkové a vše se tak víc týkalo sportu,“ říká k výsledkům závodu Horníček.
„Byl to hezky strávený den, za rok pojedu určitě znovu,“ těší se Peter Gemeri, který jel se synem letos poprvé. O soutěži mu jako mnohým dalším řekl kamarád. Podobně jsou dveře otevřeny všem řidičům škodovek. Ostatně, kdo má zájem, může si letošní trať podle mapky projet již nyní.