Přerov l Jak vypadá dobrá čajovna, věděl před více než dvaceti lety v Česku málokdo. Až po změně režimu lidé poznali, jaké to je sedět na zemi mezi množstvím polštářů, kouřit vodní dýmku a meditovat. Čajovny jsou dnes už i v menších městech. „Lidi, kteří do nich chodí, nespojuje jen láska k chutnému nápoji. Považují posezení ve specifickém prostředí za životní styl,“ říká Pavel Jiříček, který vlastní přerovskou čajovnu U Modrého safíru.
Jak jste se k „čajovnictví“ dostal?
Jsem z generace, která znala z dětství tradičně sáčkový černý čaj s cukrem a citrónem k snídani. Maminka ale ráda sbírala a sušila bylinky, takže jsem často měl možnost zkusit i jiné chutě. Před šesti lety jsem pak začal spolupracovat s kamarádkou z Uzbekistánu, která v Přerově vlastnila čajovnu Taškent. Zamiloval jsem si čajovnu nejen pro její kulturu, ale ještě více kvůli prostředí, které působí jako oáza. Člověk vejde z rušné ulice do místa, ve kterém ho obklopí meditativní hudba, může tu rozjímat. Nejde jen o úctu k čaji jako k dávnému nápoji, ale i o úctu a pokoru ke chvíli, kterou právě prožíváme. Když kamarádka z čajovny odešla, převzal jsem místo po ní a svému podniku dal jméno U modrého safíru. Má to pro mě symboliku, protože pro drahé kameny mám slabost.
Jaká je spojitost mezi čajovou kulturou a kameny?
Čaj přináší zklidnění a uvolnění, stejně jako kameny. Mnozí lidé, kteří chodí do čajovny, pro ně mají také slabost. Kameny nám mohou předávat energii. Když se třeba člověk cítí zahlcený starostmi a sám sebe se ptá, kudy dál, může mu pomoci křišťál. Stačí ho dát třeba pod polštář, napětí pak samo z těla odejde. Kameny, stejně jako čaj, dokážou i léčit. Jejich krása je totiž jen část toho, co nás oslovuje, mnohem více je uvnitř.
Jací jsou lidé z čajoven?
Někteří jen přijdou, koupí si jeden z padesáti nabízených čajů, a pak zase odejdou. Jiní tady hledají i filozofii, rozjímání a inspiraci. Zajímají se třeba o čínskou kulturu, která je s čajovými obřady úzce spojená. Mohou tady meditovat nebo se oddat masážím třeba lávovými kameny. Mně osobně je blízký Tibet a indická kultura. Rád používám tibetské mísy, které dokážou z člověka sejmout negativní energii a napětí. Někdy si vezmu takzvaný modlitební mlýnek, ve kterém je srolovaná modlitba, hodně mě oslovují některé mantry. Každý z nás inklinuje k něčemu jinému. Když za mnou do čajovny někdo přijde a nevím, jak je naladěný, položím mu odlehčující, ale důležitou otázku: Jaká je řeč tvého kmene?
Jaký nejvzácnější čaj nabízíte?
Ajurvédské čaje, třeba Yogi masala. Je to směs koření, která se vaří v mléce. Do směsi se pak přidává černý čaj a celá příprava trvá zhruba půl hodiny. Příprava jakéhokoliv čaje ale vyžaduje pozornost a je v tom určitý obřad.
Co ještě patří k čajové kultuře v Česku?
Vonné tyčinky, které provoní místnost. Módní záležitostí je i kouření vodní dýmky, i když to rozhodně nepatří k tradiční čajové kultuře. Ale je to o sounáležitosti. Přijde parta lidí a objedná si dýmku. Rozhodnou se, jaký tabák chtějí, třeba s ovocnou, květinovou nebo mátovou příchutí, sednou si ke stolečku a předávají si šlauch. Je v tom sblížení.
