Šikovní manželé jsou na objednávku

S přehledem vymění žárovku, sestaví skříňku nebo utáhnou kohoutek. A to doslova na zavolanou. Muži, kteří se na Táborsku stali průkopníky nového povolání. Měsíce už fungují jako zdejší hodinoví manželé.
„Když jsem si nechával dělat vizitky, tak vůbec netušili, o co se jedná. Musel jsem všechno vysvětlovat. To platí ještě dnes,“ usmívá se třiačtyřicetiletý Josef Flídr.
Je jedním z mála kutilů, jejichž jméno vyplivne web na dotaz „hodinový manžel Tábor“. V branži je asi rok, podobně jako jeho kolega Pavel Kabuďa. A právě internet může za to, že oba řemeslníci dnes po večerech vyjíždějí na pomoc zoufalým ženám, rodinám nebo starším lidem.
„Bádali jsme se ženou, jak bych si mohl ještě přivydělat. Přečetli jsme si článek, že tohle povolání existuje. Tak jsem to vyzkoušel,“ vysvětluje devětatřicetiletý Kabuďa, původně truhlář. Zpočátku prý nevolal nikdo, pak měl za tři měsíce na Táborsku deset zakázek. Pokládal plovoucí podlahu, přivrtával prážky, v zimě dokonce odklízel sníh.
Flídr je zase vyučený automechanik. „Nevydržím u jednoho zaměstnání, vystřídal jsem jich hodně. To mě baví. Tohle řemeslo má atributy všeho, nese to v sobě,“ líčí.
Kromě automechanika dělal zedničinu, keramiku, rámoval obrazy. Zatím sestavoval zákaznici kuchyňskou linku nebo vestavěnou skříň.

Zákazníci se nehrnou

Oba muži pracují na živnostenský list. Dělají drobné domácí služby. „Můžu třeba čistit odpad. Ale nesmím měnit trubky, to je instalatérská práce,“ dodává Flídr.
Zákazníci jsou prý různorodí, svobodné ženy, rodiny, jejichž manželé nemají čas, ale i staří lidé. Za hodinu práce si účtují od 150 korun do dvou stovek. To je zhruba polovina honoráře, který by získali například v Praze. Pracují většinou po večerech nebo o víkendu. Oba se shodují, že ve větších městech je příležitostí k výjezdům hodinových manželů víc. Důvodem mohou být vyšší příjmy lidí, nebo jejich větší vytíženost. Představu, že by se tak mohli živit na plný úvazek současný stavební dělník Kabuďa i lesní dělník Flídr odmítají.
„Práce rukama mě ale baví. Spojím příjemné s užitečným. Člověk se taky může přiučit něco nového. Bude to ale ještě pár let trvat, než si lidé zvyknou tuhle službu využívat,“ uzavírá Kabuďa.