Mnoho lidí by je považovalo za šílence. David Sarközi a Ondřej Sládeček, kteří zdolávají na horských kolech různé překážky či sviští po sjezdovkách, to však vyvracejí.
„Není to o adrenalinu. To jen ze začátku, když se člověk učí jezdit v terénu. Když už se s kolem sžije, je to o radosti z ježdění. Bajker si pak užívá každou pasáž na trati,“ tvrdí sedmnáctiletý Sládeček.
Šílenství? Adrenalin? Ne, radost z jízdy. Každý sport s sebou nese určitá rizika. V tomto, zejména
pokud jde o zranění, to platí dvojnásob.
„Když děláte takový sport, musíte dopředu počítat s tím, že občas škaredě spadnete a zlomíte si ruku nebo nohu. Za dobu, co jezdím, jsem se roztřískal několikrát. Naposledy jsem se vykutálel tak, že jsem
si zlomil klíční kost, kterou mi nyní zpevňuje sedm šroubů,“ upozorňuje dvaadvacetiletý Sarközi.
Potkali se před pěti lety. Začali spolu trénovat a objíždět závody. Sjíždějí především kopce v okolí Frýdku-Místku, skutečné bike parky tu nejsou.
„Tento sport u nás ještě není tak rozšířený jako v Rakousku nebo Německu. Tam jsou střediska, kde je několik druhů tratí. Pro děti, závodní, s lavičkami nebo na skákání. Každý si tak vybere, co mu nejvíce vyhovuje,“ vysvětluje Sarközi.
Šílenství? Adrenalin? Ne, radost z jízdy
David Sarközi a Ondřej Sládeček se zamilovali do sjezdů na horských kolech. Nejezdí však po běžných cestách, sjíždějí sjezdovky nebo tratě s různými překážkami.
