Před dvěma roky získala v Třinci Jana Řežábková titul mistryně republiky v hodu oštěpem. Ten minulý rok se dokázala zlepšit na 40,35 metru, letos ale zatím loňskou formu hledá. Na prvních dvou prvoligových kolech obsadila výkonem 36,71 a 34,15 metru páté a sedmé místo.
Letošní sezonu jste nezačala zrovna ideálně. K překonání čtyřicetimetrové hranice vám scházelo poměrně dost. Co se stalo?
Nic se nestalo. Házím víc než loni na začátku sezony. Ale spokojená rozhodně nejsem, myslela jsem si, že to bude lepší. Čtrnáct dní jsem byla nemocná a vynechala jsem i předsezonní soustředění. Pak jsem musela dohánět tréninkové manko.
V Českých Budějovicích studujete prvním rokem Gymnázium olympijských nadějí, kde už máte dvoufázové tréninky. To by se mohlo brzy projevit?
Dvoufázově trénuji v pondělí a ve středu. Jinak šestkrát týdně. Pořádně jsem se do toho obula, trénuji jako čert. I trenér kouká. Teprve si na zátěž zvykám, snad to bude lepší.
Takže není proč panikařit?
Každoročně se mi forma v průběhu roku zlepšuje. Doufám, že nejlepší výsledky podám na mistrovství republiky, které bude ke konci měsíce v Táboře.
Zaměříte se pouze na oštěp?
Zkusím i disk. Docela si věřím na medaili, že mi to uletí a hodím daleko. I když čtyři soupeřky už mají hozeno víc než já.
Čím vás oštěp zaujal?
Nikdy jsme nebyla rychlostní typ, spíš silový. Doma všichni běhali, jediná já moc ne. Měla jsem dobrý švih v ruce, a tak jsem nejdřív zkusila hod kriketovým míčkem. Oštěpem jsem začala házet až po roce tréninku, když jsem přestoupila do kategorie starších žákyň.
Oštěp patří k technickým disciplínám. Jak jste se s tím vypořádala?
Bylo těžké skloubit všechny maličkosti dohromady.
Jak se dá poznat, že máte opravdu tak dobrý švih?
Každý se mě bojí. Trenér si ze mě dělá srandu, že přeperu některé kluky. I ve třídě mají přede mnou respekt.
To už kluci poznali na vlastní kůži?
Poznávají to pořád, třeba i dneska. Ale někteří mi stále nedají pokoj.
Kde jste získala sílu?
Od malička jsem doma pomáhala. Už několik let jezdím s taťkou na dřevo. Byla jsem docela živé dítě a kamarádila se hodně s kluky. Lezla jsem po stromech, hrála fotbal a hokej. Nebavilo mě chodit s holkami nakupovat nebo se malovat.
Nelitujete někdy, že stále jen trénujete?
Někdy mě docela mrzí, že už nic jiného nestíhám. Je to neustálý kolotoč tréninků a závodů. Ale nelituji toho.
To nemáte čas ani na kluky?
Nějak je nehoním. Mám už přítele, nikoho jiného nepotřebuji.
Co byste dělala, kdybyste skončila s atletikou?
Nebavilo by mě jen sedět doma a zkusila bych si najít jiný sport. Asi basketbal nebo volejbal.
Nebo byste chodila s kamarády na pivo s cigaretou v ruce…
To ne. Už jsem zkusila kouřit, ale vůbec mi to nechutnalo. Pivo mi chutnalo víc.
To máte dost společného s naší nejlepší oštěpařkou Barborou Špotákovou. Je to můj velký vzor. Nedávno jsem o ní dostala knížku, ráda se dozvím nové věci.
Zjistila jste o ní něco, co jste ještě nevěděla?
Že si nemusí hlídat životosprávu a může jíst to, co sama chce.
A vy dbáte na životosprávu? Máte ráda sladké nebo slané? Mám ráda všechno. Před závodem můžu řízek nebo zákusek. Ale pravidelně si před startem dávám čokoládu, která mi dodá energii.
Jaké jsou vaše cíle?
Letos bych chtěla překonat krajský rekord dorostenky Kalivodové 42,76 metrů. A jednou bych chtěla vyhrát velké závody. Třeba mistrovství světa a Evropy nebo olympiádu.
Jana řežábková
Narozená: 27. 6. 1993
Kluby: N. Bystřice, N. Včelnice, VS Tábor, Sokol České Budějovice
Úspěchy: Reprezentantka ČR (3x), 1. MR v oštěpu – Třinec 2008, 1. MR družstev - VS Tábor 2009, 2. MR koule - Praha 2008, sportovkyně kraje do 15 let 2009
Osobní rekordy: oštěp - 40,35 m, disk – 33,58 m
