Nově mohou lidé vůbec poprvé navštívit kryptu Slavína na Vyšehradském hřbitově, kde jsou pohřbení slavní Češi. Hrobku od vzniku v roce 1889 spravuje spolek Svatobor a zatím mohly dovnitř nahlédnout jen předem domluvené exkurze, většinou odborníků.
„Na požádání organizátorů festivalu Vyšehradský advent jsme se rozhodli kryptu mimořádně o adventních víkendech otevřít,“ vysvětluje jednatel Svatoboru Václav Potoček.
O otevřenou hrobku je mezi návštěvníky obrovský zájem. Časové vstupenky, které jsou zdarma, si lidé mohou koupit na aktuální den v pokladně Starého purkrabství. A mizí vždy velice rychle. „Přidali jsme pátky a zvedli počet návštěvníků z deseti na patnáct, ale zájem stále převyšuje nabídku,“ dodává Potoček.
Poslední volné místo
V kryptě leží ostatky čtyřiapadesáti osobností z řad vědců a umělců nebo lidí velmi angažovaných ve věci českého národa.
Jako první tu byl v roce 1901 pochován básník Julius Zeyer, jeho pak následovali například spisovatel Jaroslav Vrchlický, Ema Destinnová, vynálezce František Křižík a houslový virtuos Jan Kubelík. Zatím posledním pohřbeným byl v roce 1996 světoznámý dirigent Rafael Kubelík.
Podle Potočka návštěvníky nejvíc zajímá, kdo by mohl být tím příštím.
„V současné chvíli zůstává volná již jen poslední kobka, ale je to rezerva, se kterou nijak nespekulujeme,“ vysvětluje Potoček. Pohřbívání je podle něj uzavřenou historickou kapitolou. Možná že i proto, že slavní dávají přednost pohřbu jinde.
Zatím jen experiment
Zpřístupnění hrobky je podle Potočka malý experiment. Po jeho skončení spolek Svatobor rozhodne, kdy se hrobka opět otevře.
Obrovský zájem návštěvníků byl i o další výjimečně otevřené prostory.
Na počátku prosince se čtyři skupiny návštěvníků mohly podívat do jinak nepřístupných prostor stanice metra Florenc. Lidé si prohlédli například strojovnu eskalátorů, systém napájení nebo zabezpečovací systém metra.
Dlouho dopředu vyprodané prohlídky navázaly na šest exkurzí do kačerovského depa s jedinečnou zážitkovou jízdou nejstarší historickou soupravou pražského metra po trase Kačerov Š Nádraží Holešovice a zpět, které se uskutečnily v první polovině letošního roku.
Stejně populární jsou i další výpravy v projektu Praha technická, který pořádají společně magistrát a hospodářská komora.
Vedou ať už do spletitých kolektorů pod centrem města, do Muzea pražského vodárenství a úpravny vody v Podolí, Muzea městské hromadné dopravy nebo staré čistírny vody Š Ekotechnického muzea v Bubenči.
Přestože by se mohlo zdát, že v Praze jsou všechny dveře otevřené, stále zůstává řada míst, kam se návštěvníci jen tak nedostanou. Většinou ale proto, že nejsou vhodná k pravidelnému zpřístupnění. Návštěvníci se tak nikdy nepodívají do řady zajímavých interiérů domů nebo na různé půdy či věže.
„K zpřístupnění není vhodná ani řada dosud fungujících technických objektů, třeba vodárenské stavby,“ vysvětluje ředitel Národního památkového ústavu v Praze Michael Zachař.
Pražský Ještěd
A tak zatímco ještědský vysílač, světoznámou stavbu architekta Karla Hubáčka, mohou navštívit každoročně desetitisíce lidí, vodárenskou věž na Děvíně, dílo stejného autora, si mohou lidé prohlédnout jen přes vysoký plot lemovaný žiletkovým drátem. „Neschováváme tu žádné poklady, ale jsme vodárenské zařízení, tak je bezpečnost potřeba dodržovat,“ vysvětluje Josef Abrahám z Pražských vodovodů a kanalizací, který má stavbu na starosti. Věž není běžně přístupná, díky projektu Praha stověžatá se ale prostřednictvím internetových stránek http://stovezata.praha.eu může potěšit panoramatickým rozhledem z jejího vrchu každý.
Ministerstvo za plotem
Ještě vyšší a neprostupnější plot lemuje zámecký areál ve Vinoři. Barokní zámek si nechali postavit na počátku osmnáctého století Černínové. Po druhé světové válce ale přestal sloužit jako rezidence a nastěhovalo se sem ministerstvo vnitra. Barokní památku tak mohou obdivovat jen policisté z jednoho ze speciálních útvarů středočeské policie, kteří tu mají své sídlo.
Jen jedinkrát u příležitosti výstavy o císaři Rudolfu II. mohli v roce 1997 návštěvníci nahlédnout do další unikátní památky, Rudolfovy štoly. Tunel vedoucí pod Letnou kdysi zásoboval vodou z Vltavy rybníky ve Stromovce.
„Je to jedinečná stavba a je určitě škoda, že si lidé nemohou alespoň její část prohlédnout,“ řekl Zachař.
Asi nikdy taky nebudou mít Pražané šanci se podívat do řady malostranských paláců nebo dejvických vil, sloužících jako úřady či rezidence velvyslanců.
Výjimkou z toho pravidla je sídlo francouzského velvyslanectví, Buquoyský palác. Barokní palác se jednou do roka, v rámci Dnů evropského dědictví, otevře pro veřejnost.
Doslova dokořán jsou otevřeny všechny dveře Pražského hradu. Ten byl za komunismu symbolem nepřístupnosti a nedobytnosti.
Za poslední dvě desetiletí všudypřítomné ploty zmizely a těžko si dnes představit, že by návštěvník Hradu nesměl do Jeleního příkopu, Královské zahrady, reprezentačních prostor nebo na věž katedrály.
Postupně se otevřely jak rozlehlé areály Paláce šlechtičen nebo Svatováclavské vinice s Richterovou vilou, tak i nenápadné prostory Háchova krytu po Býčí schodiště.
