Slavné Schichtovy lázně: b azén je napuštěný odpadky a sutí

Jít si zaplavat do pětadvacet metrů dlouhém bazénu s hloubkou až tři a půl metru nebo se nechat hýčkat v sauně a perličkové koupeli bylo v Ústí v třicátých letech minulého století opravdovým hitem. Takový moderní luxus nabízely Schichtovy lázně, známé také jako lázně Dr. Vrbenského nebo jen střekovské.
Dnes je lidé považují za zakleté či prokleté. Od začátku devadesátých let několikrát změnily majitele, který je koupil a pak prodal. Kvůli tomu lázně chátrají. Bazén je tak místo průzračné vody naplněn odpadky a sutinami.
Naděje jim svitla na podzim 2009. Ale jenom svitla. Lázně pustnou dál.
Poslední majitel, První pražská rekvizitní společnost, odkoupil lázně ve druhém kole nucené dražby na podzim 2009 za polovinu odhadní ceny, tedy 5,4 milionu korun.
Proč lázně firma prodává a proč je kupovala, ale nikdo neví. Na otázky jednatelka První pražské rekvizitní s. r. o., Helena Vydrová, neodpověděla, protože nebyla celý týden k zastižení.
Majitel lázní se asi brzy změní. Pokud se najde kupec pozemků a objektů kdysi slavných Schichtových lázní. K prodeji za sedm milionů devět set tisíc je nabízejí dvě realitní kanceláře. „Mají široké využití, ať už jako obnovení činnosti lázní nebo vybudování penzionu pro seniory s lázněmi a parkem, na což je vyhotovená koncepční studie investičního záměru s možností získání dotací Evropské unie, případně lze pozemky využít k bytové výstavbě nebo k mnoha jiným účelům,“ popisují potenciálním zájemcům realitní kanceláře.

Slavná minulost

Kryté plavecké lázně už řadu let neslouží účelu, kvůli kterému je nechal před osmdesáti lety vybudovat podnikatel německé národnosti Johann Schicht.
„S deseti dělníky a dvěma úředníky začal v roce 1882 vyrábět v malé továrně v Ústí nad Labem mýdlo, svíčky a ovocné šťávy. Za dvacet let byly Schichtovy závody největším podnikem svého druhu v Evropě a jméno Schicht mělo stejný zvuk jako Baťa nebo Škoda. Jeho výrobky – mýdlo s jelenem, tuk Ceres či olej Vegetol, patří dodnes k nesmrtelným českým značkám,“ vyzdvihuje úspěšného podnikatele ústecký historik Martin Krsek.
Schichtovy lázně navrhl německý architekt Paul Brockardt, který měl za manželku ústeckou rodačku. První plavce přivítaly 6. září 1931. Základní vstupné byly tři koruny.
Plavecký bazén měl rozměry pětadvacet krát dvanáct metrů s největší hloubkou tři a půl metru. K vybavením lázní patřily vanové koupele, sauna, místnosti pro masáže a perličkové koupele. V objektu se nacházely kadeřnická a holičská provozovna a dětská lékařská poradna. Tak popisují kryté lázně, které byly ve své době raritou, „Dějiny města Ústí nad Labem“.
„Lázní doktora Vrbenského je velká škoda. Ty časy, kdy jsme tam chodili plavat jako děti i jako dospělí, se už nevrátí. Pochybuji, že dá budovu někdo do pořádku. Po tolika letech. Město vůbec nemělo dopustit, aby se ze střekovských lázní stala ruina,“ myslí si Libuše Šťastná.

Vzpomínky na lázně

Slávu lázní Vrbenského zažila i Eva Vlachová, která s rodiči bydlela na Střekově. „Byla to skvostná reprezentativní budova, kterou si město mělo držet jako svůj klenot. Ráda vzpomínám na doby, kdy jsem tam jako malá chodila s rodiči plavat. Je mi smutno, když dnes jedu občas kolem,“ říká.
Věra Hrbková z Mostu v Ústí nad Labem studovala a na lázně Vrbenského si dobře pamatuje. „Při studiích na pedagogické fakultě jsme tam měli hodiny plavání. Pamatuji si, jak jsme lovili na dně bazénu různé předměty. Je škoda, že jsou lázně už léta zavřené. Přála bych jim, aby se pro ně našli správní majitelé, kteří by je dali konečně do pořádku,“ zmiňuje Hrbková.
Podnikatel Johann Schicht by se asi dnes divil, kdyby viděl, jak jeho lázně dopadly. A Ústečané se bojí, že podobně skončí Městské lázně v Panské ulici, které hodlají ústečtí radní prodat za třicet milionů korun. Rozhodli tak na konci ledna a nyní vyčkávají, kdo další se přihlásí. Zájemci mají čas do 16. února. Jeden už se našel. Mluvčí města Ivana Solničková potvrzuje, že o koupi projevila zájem Kamila Madarová, která tam hodlá přemístit soukromou kliniku.
„Nejsem vyloženě proti prodeji. Město z toho bude mít peníze, a pokud nový vlastník splní všechny podmínky, rozšíří dosavadní služby a historickou budovu zvelebí, pak to bude jedině dobře. Do městských lázní jsem chodil jako školák plavat. Je to nádherná budova. Byla by velká škoda, kdyby městské lázně dopadly třeba jako lázně na Střekově, ty jsou odstrašujícím příkladem. Musíme věřit tomu, že se to nestane,“ říká Václav Svoboda z Klíše.