Slavní hosté hotelů? Veselí až do rána a žádné podivínské chování

V knihách hostů karvinských hotelů jsou zapsaní známí herci, hudebníci, politikové či sportovci. Sedmička zjišťovala, kdo z nich měl v Karviné jaké přání.
Skupina Ivana Mládka, herci muzikálu na ledě Mrazík nebo rodina šachových mistrů z Izraele si vybrali penzion Jelen ve Fryštátě, kde hosté neplatí za luxus, ale za domácí a přívětivé prostředí. Penzion je totiž malý a jeho majitelé si zakládají hlavně na profesionálním přístupu k hostům.

Nejčastější služba navíc? Snídaně do postele

„Když náš penzion obsadila celá kapela Ivana Mládka, měli jsme tady veselo. Jeden vtip střídal druhý, muzikanti povídali zážitky nejenom z vystoupení, ale i ze života. I když jsem je obsluhovala do brzkého rána, bylo to nezapomenutelné setkání,“ vzpomíná recepční penzionu Jelen Andrea Szajterová. Nejčastějším přáním a službou navíc je podle majitelky snídaně do postele. Dlouhodobým hostům však majitelka žehlila i košile. „Žádný požadavek či přání není pro nás problém,“ potvrzuje majitelka penzionu Jelen Jarmila Přečková. „Iva Hüttnerová, Martin Stropnický, Radek John nebo Kristián Kodet neměli žádná výjimečná přání. Karviná se jim líbila a při různých kulturních akcích, které se tu konají, se k nám vracejí,“ povídá Přeč-ková. Hosté, kteří jsou s ubytováním spokojení, občas nechají v penzionu víc než jen zápis v knize hostů. „Jeden arabský malíř, který měl v lázních Darkov svou manželku, nám namaloval tři obrazy. Ty teď zdobí náš penzion. A v knize máme jeho rychlokresbu,“ říká Přečková. Ale i hosté někdy dovedou hoteliéry zaskočit. „Tak na tu událost opravdu nezapomenu. Musela jsem na operaci menisku. Když se mě sestra v nemocnici zeptala, zda mi může přivést návštěvu, nevěřila jsem vlastním očím. Ve dveřích se objevili naši dva hosté, politici z Arábie. Přinesli mi květiny a ptali se, co se mi stalo. Uklidnila jsem je, že to není nic vážného, a v pondělí jsem už zase lítala v penzionu kolem hostů,“ usmívá se Přečková.
Penzion Jelen má výhodnou polohu, stojí v historickém centru Karviné. Umělci, kteří tam zavítají, to pak mají všude kousek. Hosté také vítají novinku penzionu, a tou je nekuřácké prostředí. „Jsme jedním z prvních penzionů v Karviné, ve kterém se nesmí kouřit. A hosté jsou spokojení,“ dodává Přečková.

Karviná? Jdeme na kachnu

Ani v hotelu Na Fryštátské nemají o slavné hosty nouzi. „Spali u nás Jiří Stivín, Aneta Langerová, kapela Horkýže Slíže a řada politiků. S těmito hosty mám tu zkušenost, že ač jsou známí, jsou skromní,“ uvádí majitel hotelu Na Fryštátské Marián Filipek. Slavní umělci jsou podle něho vstřícní a dělají hotelovému personálu radost. „Třeba naše obsluha restaurace je někdy žádá o společné foto na památku a umělci je nikdy neodmítnou,“ vysvětluje Filipek.
Zůstala mu v paměti jedna neobvyklá událost. „Nemohl jsem se s tím dlouho vyrovnat a připadalo mi to podezřelé, protože jsme pro toho hosta neudělali žádnou originální službu. Dostal jsem od něho dýško šest tisíc korun. A to není všechno. Kuchaři dostali tři tisíce a číšníci taky. A dal nám ho host, který byl Čech, ale žádná významná osobnost,“ vzpomíná Filipek. Hotel Na Fryštátské provozuje se svou ženou už šest let a hosté si pochvalují i místní kuchyni. „Jsou dny, kdy osmažíme i sto řízků a připravíme mísy bramborového salátu,“ potvrzuje Filipek. Na některé dny chystá majitel určité jídlo a klienti si na ně zvykli. „Třeba kachnu se zelím, na tu se už hosté, kteří k nám jezdí pravidelně, ptají hned po příjezdu.“ Majitel nakupuje potraviny a suroviny do kuchyně sám. „Rád nakupuji maso a přitom se mi v hlavě rodí plán, co z něho může zítra kuchař uvařit. Nemáme jídelní lístek o deseti stranách, ale host si může být jistý tím, že jídlo, které dostane na talíři, je vždy čerstvé,“ vysvětluje Filipek. Do hoteliérství se svou ženou přišel z úplně jiného oboru. Z ekonomiky. „Pracoval jsem kdysi jako ekonomický náměstek pro Fakultní nemocnici v Ostravě a má žena Barbara měla v jedné firmě na starost účetnictví. Pustili jsme se do provozování hotelu a restaurace bez jakýchkoli zkušeností. A ze začátku jsme opravdu museli bojovat, a hlavně s personálem. Najít dobré zaměstnance dá zabrat,“ vzpomíná na začátky majitel Na Fryštátské. Teď je podle něho situace lepší. „No, i když zrovna včera jsem hostu musel zaplatit účet za čistírnu. Náš číšník ho totiž polil omáčkou,“ dodává Filipek.

Byznysmeni bez výstřelků

Ředitelé velkých firem, prezidenti společností nebo specialisté z oboru zdravotnictví. To jsou hvězdy podnikatelského nebe, které míří do Dvoru Olšiny ve Starém Městě. „Byznysmeni z Francie, Anglie či Belgie jsou našimi častými hosty. Podle mě nejvíce ocení náš styl starého statkářského dvora. Jsou už totiž přehotelováni luxusními pokoji se zlatými kohoutky ve vaně, s parkovištěm pro dvě stě aut nebo s desítkami recepčních a čtyřmi výtahy v hotelu. Vyhledávají u nás klid a pohodu,“ tvrdí provozovatel hotelu Dvůr Olšiny Radim Parwa. „S žádnými netradičními požadavky jsem se od hostů nesetkal. Pamatuji na Angličany. Chtěli do oken pověsit záclonky, protože jim ráno svítilo sluníčko do očí. Není to až takový problém. Spíše musíme popřemýšlet, jaké záclonky do oken pověsíme, aby to ladilo s naším stylem,“ říká Parwa. Hotel je netradiční tím, že ho majitelé vytvořili ze stájí a chlévů, které sloužily v polovině 18. století hraběti Mikuláši Taaffe. Za totality tu pak družstevníci chovali krávy. Trvalo dlouho, než se majiteli podařilo hlavní budovu, kde je nyní hotel a restaurace, opravit. Byla totiž v dezolátním stavu. „Celý hotel dodržuje dřívější styl. Od vany v koupelně až po postele. V pokojích trčí i kousky slámy, jsou v nich dřevěné původní trámy, dřevěný stylový nábytek,“ popisuje Parwa. Když hosté snídají, mohou vidět na dvoře pasoucí se koně. A desítky nevěst zde prožily v posteli s nebesy svatební noc.

Ze zříceniny na spadnutí je teď fungující hotel

Než začal hotel Na Fryštátské před šesti lety fungovat, své nové majitele pořádně potrápil. Zchátralá budova totiž vyžadovala generální opravu. „Ten dům jsme koupili od banky a byla to zřícenina sto let stará. Opravit se muselo všechno. Od sklepa až po půdu,“ vzpomíná majitel hotelu Na Fryštátské Marián Filipek. Stavbaři museli navíc při opravě dodržet požadavky památkového ústavu. „Ale to nám nedělalo žádné problémy. Kdybychom nezachovali původní architekturu domu, nebylo by to ani hezké,“ dodává Filipek. Dříve v domě byly klasické byty. „Pamatuji si, že pak tam byla prodejna s potravinami, kterou provozoval pan Lexa,“ upřesňuje Filipek. Toho nedávno překvapila milá návštěva. Přišli k němu lidé, kteří kdysi v domě žili. „Už si nevzpomenu na jejich jméno. Ani v Karviné už nebydleli. Prosili mě, zda bych jim mohl hotel ukázat. Provedl jsem je, ukázal jim všechny naše místnosti. Měli velkou radost z toho, že se dům nezbořil,“ vypráví majitel. Dnes se v hotelu Na Fryštátské může ubytovat najednou dvacet hostů. Restaurace v přízemí je otevřená sedm dní v týdnu. Lidé si tam mohou pronajmout i salonek k pořádání různých akcí. „Svatebčané k nám moc často nejezdí. Ale třeba oslavy narozenin pořádáme často. Nezapomenutelné jsou pak pro nás stužkovací večírky. Stalo se nám třeba, že studenti našemu nočnímu hlídači vypustili pneumatiky u auta. Prostě studenti,“ dodává s úsměvem Filipek.