Slečno, prosila bych větrník, oslovují muže za pultem

Lidé je někdy oslovují slečno nebo mladá paní. Mají svoje fanynky, a i když někdy zákazníky jejich přítomnost v obchodě zaskočí, nenechají se vyvést z míry. Věří, že svou práci zvládají lépe než některé ženy. Řeč je o mužích za pultem.

1. Od armády k sýrům

Z bojového pole ke kozím sýrům se přemístil dvaačtyřicetiletý Pavel Sumerauer. „Původně jsem byl u armády, kde jsem pracoval patnáct let,“ vypráví. Předtím se ale živil dva roky inseminací skotu v plemenářském podniku Písek. A po sedmnácti letech se k práci se zvířaty vrátil. I když tentokrát jsou to už jejich produkty.
„Před rokem a půl jsem začal pracovat v obchodě Ráj sýrů U Bílého beránka, který jsem převzal po své švagrové,“ vysvětluje. Tou dobou čekala dítě a on právě hledal práci. Pro Sumerauera to byla výzva. „Přátelé mi nevěřili. Byl to pro ně zvláštní posun, z vojáka sýrařem,“ směje se prodejce. Začátky v obchodě ale pro něj složité nebyly. „Několik dní mi trvalo, než jsem se o sýrech něco naučil. A teď, když člověk tráví čas zavřený v krámě mezi čtyřmi stěnami, tak už to má v malíčku. Víc mi ale dala zabrat práce s kasou a rukavicemi,“ říká. Na otázku, jak ho jako muže prodavače vnímají zákazníci, odpovídá s úsměvem. „To víte, že to byl pro některé šok. Byli překvapení, ale skrz prsty se na mě nekoukají. Navíc jsou ke mně ženské tolerantnější než k dámské prodavačce,“ poznamenává. Když má za sebe v obchodě záskok v podobě kamarádky, vždy se prý po něm shání jeho fanklub. „Chodí sem spousta lidí, kteří si chtějí koupit kvalitu. Já neprodávám sýry, ale nabízím pocit. Ten je právě v podobě kvalitního výrobku. Stane se, že se někdo ptá třeba po Lučině. To ale jen odpovím, že si musí zajít jinam,“ dodává.

2. Z instalatéra je optik

Zákazníky, kteří si v Písku zajdou do obchodu Oční optika Regina Koubová, přivítá u pultu usměvavý muž. Třiačtyřicetiletý Zdeněk Kouba tam pracuje od roku 1998. „Písek je krásné město, a tak jsme si tu s manželkou otevřeli obchod,“ vysvětluje původem vystudovaný instalatér.
Už jedenáct let dojíždí každý den do práce ze Strakonic. „Je to pro mě určitý odpočinek. Hlavně po práci si sednu za volant a relaxuju po celodenní dřině,“ popisuje Kouba. V Českých Budějovicích vystudoval obor instalatér, ale svému řemeslu zůstal věrný jen dva roky. „Po škole jsem nastoupil na vojnu, ale nedokončil jsem ji. Stal se mi úraz a já se musel dlouhodobě léčit. Po nemoci jsem pracoval jako dealer s brýlemi,“ popisuje. K zaměstnání ho prý přivedli známí a jeho žena, která si otevřela v Prachaticích obchod s optikou. „Tam jsem sehnal kontakt na příslušné lidi a začal jezdit po krámech a nabízet brýle,“ líčí.
Takovému podnikání se věnoval až do roku 2000. Po narození syna však začal prodávat za pultem obchodu, jehož je i spolumajitelem. „Je to dobrá, ale stereotypní práce. S každým zákazníkem je však odlišná. Navíc je to nenáročné,“ vypráví optik. Na to, že je za pultem, si zvykl on i zákazníci. „Je zajímavé, když přijde někdo nový. Měřím dva metry, takže se na mě kouká zespodu. To je asi jediné, co zákazníky zaráží. Fakt, že jsem muž a dělám v obchodě s brýlemi, je nijak nepřekvapuje,“ říká.

3. Auta ho dovezla za pult

Dnes občas na kase vystřídá některou z prodavaček, ale jinak se věnuje účetnictví. Dřív prý byl ale opravdovým mužem za pultem. Pavel Bajt pracoval v prodejnách v Jiníně, Miloňovicích a Rovné. Nejdříve zavážel do obchodů zboží, a když bylo třeba, střídal i prodavačky.
„Jít do krámu, to nebylo pro lidi na vsích jen obyčejné nakupování, ale něco jako kulturní zážitek. Všichni se tu sešli, popovídali, zjistili, co je nového. Jinou příležitost, kde se potkat, prakticky neměli,“ vzpomíná Pavel Bajt ze Strakonic.
Dnes s manželkou pracují v obchodě s potravinami Gastro, ale původně je automechanik s maturitou. Když šel prodávat, musel si osvojit nové dovednosti. „Třeba správný odhad na salámy. Kolik je deset nebo patnáct deka. Naučil jsem se na kase i na váze. Musel jsem zvládnout nakrájet uzeninu nebo ji zabalit. Myslím, že to umím možná lépe než některá ženská,“ usmívá se sedmapadesátiletý Bajt. Dokázal udělat i obložené mísy. Bajtovi se pustili do podnikání v roce 1993. Jejich obchod má otevřeno sedm dní v týdnu. Co je odpočinek, podle svých slov za tu dobu pořádně nepoznali. „Na dovolené jsme byli maximálně dvakrát nebo třikrát,“ shodují se.

4. Bývalý zámečník prodává dorty

„Slečno nebo mladá paní, já bych si vzala tenhle kousek,“ oslovují některé zákaznice Jiřího Langera, když stojí u kasy ve své cukrárně. „Stává se to běžně. Snad každý týden. Lidé se většinou dívají, co dobrého si vybrat, až přehlédnou, že za pultem stojí chlap, a ne ženská,“ usmívá se Langer, majitel písecké restaurace a cukrárny U Věže.
S prací, kde čekají lidé spíše ženy, problém nemá. Naopak, vnáší do ní i mužskou praktičnost. Někdy mu zákaznice dokonce říkají, že zvládne zákusky zabalit lépe než prodavačka. „Já to beru podle svého. Neumím nosit balíček se sladkostmi na dlani, jako to dělají ženy, tak ho zabalím způsobem, aby se dal vzít pořádně do ruky,“ popisuje.
O tom, že dokáže zastat kdejakou práci, svědčí i to, že si restauraci s cukrárnou vybudoval prakticky vlastníma rukama. „Vše jsme dělali s rodinou. Restaurace vznikla ze sklepů. Dělal jsem podlahy, bar, zábradlí. Najímat si firmy, to je moc drahé,“ vysvětluje původním zaměstnáním zámečník.
V tomto oboru chtěl i podnikat, ale musel by nakoupit různé stroje, a to by vyšlo draho. „Začal jsem tedy s potravinami. Bylo to ve Strakonicích, někdy v roce 1995, ještě než tu postavili první market. Pak už to upadalo, a tak jsme zkusili cukrárnu,“ vysvětluje strakonický rodák, jak se dostal do Písku. Zároveň přiznává, že v obchodě s potravinami není muž zdaleka tak nápadný jako za pultem plným dortů.
Budovu si vyhlédli s bratrem a původně otevřeli pouze kavárnu. Místní ale začali vzpomínat na časy, kdy byla u kostela cukrárna, a proto se poptávce přizpůsobili a rozjeli také prodej sladkých dobrot.
Začít podnikat nebylo podle něj zas tak těžké. „Horší je, když chcete z takového vlaku vyskočit, už to nejde. Dneska už bych do toho nešel, je to hodně práce a žádný volný čas,“ přiznává.