Slevy pro starší lidi: pokaždé od jiného věku

Divadla, bazény, muzea, cestovní kanceláře i mnoho dalších firem se snaží na své služby nalákat starší Olomoučany. Poskytují jim proto „slevy pro seniory“. Kdo ale vlastně senior je? Jasno v tom nemá téměř nikdo, a tak někde může slevu využít člověk již v pětapadesáti letech, zato jinde si musí počkat do sedmdesáti.

„Když si jdu zaplavat na bazén, už na nižší vstupné nárok mám. Ale při návštěvě divadla nebo hradu ještě ne. Nechápu, proč je v tom takový zmatek,“ diví se třiašedesátiletá Jarmila Poláčková.
Například cestovní kancelář Čedok láká na výhodnější ceny turisty již od pětapadesáti let, na olomouckém plaveckém stadionu do slevové kategorie spadají lidé o pět let starší a do muzea historických automobilů se lidé za zvýhodněné vstupné dostanou po sedmdesátce.

Senior = důchodce?

„U nás je za seniora považovaný každý návštěvník nad šedesát let. Hodně jsme to řešili a původně jsme měli hranici o pět let vyšší, ale nakonec jsme ji snížili,“ poznamenal ředitel olomouckého aquaparku Dalibor Přikryl. Některé instituce vyřešily nejasnou definici slova senior tak, že u nich výhodnější vstupné získají lidé v okamžiku, kdy se z nich stanou důchodci. „U nás nerozhoduje věk. Na slevu mají nárok návštěvníci, jakmile odejdou do důchodu,“ sdělil mluvčí Muzea umění Petr Bielesz. Tento postup znamená, že za nižší cenu se mohou do muzea podívat muži přibližně ve dvaašedesáti letech, ale ženy i o několik let mladší. A to mnohým nepřijde fér. „Každý dnes odchází do důchodu jinak. Proto si myslím si, že je mnohem spravedlivější stanovit určitý věk. Ale když slyším reklamu, že někde přicházejí s výhodnou nabídkou pro seniory od padesáti let, tak mě to vytočí,“ uvedl devětapadesátiletý Ivan Kolomazník.

Ani podle odborníků není snadné odpovědět na otázku, kdy se člověk stává seniorem. Zatímco Jan Amos Komenský popsal ve své době kmety jako muže nad 42 let, dnes už by se svou definicí neuspěl.

„S tím, jak se délka života prodlužuje, posunuje se i hranice pro seniory. Dnes jsou většinou lidé ochotní akceptovat věk okolo pětašedesáti let. Zákony však kategorii seniorů nijak neurčují,“ říká ředitelka olomoucké Univerzity třetího věku Naděžda Špatenková.

Věkovou hranici pro slevy si tak každá instituce může určit sama. Jednotně přitom nepostupují ani organizace, na jejichž chod přispívá město. A liší se u nich i výše poskytovaných slev. Například do olomoucké zoo se důchodci podívají za padesát korun a oproti plnému vstupnému ušetří čtyřicet korun. Pokud si vyjdou na výstavu květin na Floře, mohou počítat se slevou dvacet korun.

Mnohem výraznější jsou slevy v dopravě. Důchodci mohou cestovat po městě za poloviční jízdné. Ještě víc ušetří Olomoučané starší osmdesáti let, kteří nemusí na rozdíl od ostatních platit ročně pětistovku za svoz odpadu.