Slezáková: Timi je správný parťák
Dvacet překážek na hřišti uběhl pes Timi se svou paničkou Adrianou Slezákovou bez chyby za čtyřicet vteřin. Za svou dovednost ho porotci odměnili. Stal se mistrem světa v kategorii středních voříšků v agility pro rok 2009. „Mezinárodní mistrovství světa se konalo v září v Maďarsku. V naší kategorii soutěžilo asi padesát psů. Po prvním kole jsme s Timíkem byli pátí. Finálový běh jsme zaběhli čistě a zvítězili,“ připomíná jednadvacetiletá Adriana Slezáková. Agility je psí sport, který se podobá koňskému parkuru. A co má pán a jeho pes vlastně zvládnout? Je to na první pohled jednoduché. Společně překonávají všechny překážky ve správném pořadí a v co nejlepším čase. Agility vzniklo kolem roku 1978 v Anglii.
Souhra psa a pána
„Na agility mě nejvíce baví to, že v závodu záleží na vzájemném, velmi úzkém dorozumívání mezi psem a člověkem. Všechno musí být přesně načasované a bez chyby provedené. Právě tady se ukáže, do jaké míry vám pes důvěřuje,“ přibližuje Slezáková. S Timim cvičí třikrát týdně. Trénink jim zabere asi dvě hodiny. „Déle se totiž psi nedokážou soustředit. Většinou ukončuji výcvik v tom nejlepším, kdy pes chce ještě trénovat. Tak ho totiž nabudím k dalšímu cvičení, na které se pak více těší,“ vysvětluje Slezáková. Timimu je šest a půl let a narodil se feně Peggy. „Jeho maminka byla hodná, ale běhat se jí moc nechtělo. Zato já jsem jako malá holka moc chtěla běhat s pejskem na závodech. Moc jsem si pejska přála. Musela jsem tehdy na vysvědčení třikrát po sobě přinést samé jedničky, abych konečně mohla mít malé štěňátko. Přála jsem si fenu a narodilo se pět psů. Tak jsem si nechala Timiho a jsem spokojená. Je to výborný parťák,“ usmívá se Adriana.
Další čtyři chlupáči
Adriana je na cvičišti skoro denně. Kromě Timiho vychovává k poslušnosti další tři psy.
„Doma mám belgického ovčáka Birka, pak Špirku z maďarského plemene mudi a borderkolii Crazy. Jediný Timík s námi pobývá v domečku v Ostravě-Hrabové, ostatní jsou venku na zahradě,“ říká Slezáková.
Psy považuje mladá cvičitelka za nejkomunikativnější zvířata. Podle ní by neměla v životě člověka chybět. Vůbec proto nepřekvapuje, že její práce i studium na vysoké škole jsou úzce spjaty právě se psy.
Škola pro neposedy
„V Praze studuji na vysoké škole kynologii a po studiu bych mohla pracovat jako specialistka výcviku psů nebo je trénovat přímo pro Policii České republiky. To jsou však taková zadní vrátka. Teď cvičím psy v agility a poslušnosti ve Vratimově a Horní Suché,“ dodává Slezáková. Pro nezkušené páníčky a zlobivé pejsky si otevřela i psí školu. „Dělá mi velkou radost, když ke mně přijde majitel se psem, který mu dělá z bytu kůlničku a odcházejí ode mě jako správná sehraná dvojka,“ uzavírá Slezáková.