Zapadající slunce prohřívá pálavské vinice, rádio hraje hit Don´t worry, be happy.
„To je přesně to, na čem je třeba zapracovat!“ komentoval text písně americký kouč Bill Arras, který první týden v srpnu připravoval v Horních Věstonicích českou reprezentaci letců horkovzdušným balonem na mistrovství Evropy v západní Francii. „Techniku létání máme dobrou, ale musíme zapracovat na psychice, abychom se nestresovali dílčími neúspěchy,“ říká třiapadesátiletý Arras dlouholetému reprezentantovi Michaelu Suchému z Brna, který vyhrál nedávné mistrovství Rakouska.
Balonářská velmoc Brno
Arras žije v Oregonu a je mistrem světa z roku 1999. Tehdy letěl v českém balonu a poznal své dnešní svěřence. Vznášel se nad Grónskem, přeletěl z Ameriky nad Beringovou úžinou do Ruska. Když nelétá, vymýšlí létající stroje. Na dvacetimetrové vzducholodi se šlapacím pohonem chce přeletět kanál La Manche. Trenéra má reprezentace vůbec poprvé.
Před rokem 1988 čeští balonáři v zahraničí nezávodili. V dalších letech pravidelně končili v horní třetině výsledkové listiny, nejlepší letci jsou z Brna. „Brno je balonářská velmoc. V roce 1983 tady vzlétl první balon české výroby a dnes je město v počtu vyrobených balonů třetí na světě. Všechny tři reprezentační posádky jsou z Brna,“ říká další reprezentant Miloslav Škorpík.
Technika za stovky tisíc
Oproti vyhlídkovému je sportovní balon užší a vyšší, díky tomu stoupá a klesá rychleji. „Když zatopím hořákem, balon stoupá. Větry v různých výškách vanou různým směrem a toho využíváme,“ vysvětluje Suchý princip létání. I to je dnes protkáno moderní technikou za stovky tisíc korun. „Máme notebook, několik GPS zařízení, měřič rychlosti stoupání, klesání, výšky a teploty vzduchu,“ vyjmenovává.
Létat balonem lze pouze dvě hodiny po východu a pár hodin před západem slunce. „Létá se pouze v klidném ovzduší, když vítr fouká horizontálně a nejsou stoupavé proudy,“ vysvětluje Suchý, který létá přes dvacet let.
Češi se mezi 21. a 28. srpnem utkají s osmi desítkami soutěžících v devatenácti disciplínách. „Nejraději mám disciplínu, kdy musíme za daný čas uletět co nejkratší vzdálenost, takže se schováváme třeba v závětří domů,“ líčí Suchý.
Trenér Arras řídí auto, které ze země pomáhá pomocí speciálního větročteče měřit sílu a směr větru. „Závody jsou náročné na rozmýšlení, plánování i zkušenosti,“ říká Suchý. Směr větru nad balonem poznají letci vypuštěním heliového balónku, pod balon nejčastěji plivají.
