O úsměvné, ale i smutné příhody se zvířaty nemají zaměstnanci hodonínské zoo nouzi. Do zahrady k nim přicházejí zvířata, která mají za sebou pohnutou minulost. Ta, která se v zahradě už narodí, zase často bojují s nezájmem svých rodičů. Sedmička vybrala sedm zvířat, která mají zajímavé životní osudy. Čtenáři hlasováním na www.sedmicka.cz rozhodnou, který z nich je nejvíce zaujal.
Šimpanz Sherley
Do zoologické zahrady se šimpanz Sherley dostal před třemi lety ze soukromého chovu Ludvíka Berouska. Při kontrole, kterou u něho prováděli inspektoři, mu nařídili, aby pro zvíře zajistil odpovídající podmínky. Rozhodl se proto uložit tehdy devítiletého samce v hodonínské zoo. „Už dříve vyšlo najevo, že se Sherley dostal do republiky na zfalšované papíry. Jako původ na nich byla napsaná zoologická zahrada, která vůbec neexistuje,“ řekla mluvčí zoo Bohuna Mikulicová. „Pochází z divoké přírody v Africe. Díky tomu má velmi vzácnou krev pro chov,“ dodala.
Ze začátku byl Sherley milý a přítulný. A přestože je šimpanz nejnebezpečnějším zvířetem, které v hodonínské zoo žije, k Sherleymu do výběhu se odvážil i zoolog a všelijak s ním dováděl. „Sherley byl zvyklý žít s lidmi, a proto jim neubližoval. Zoologovi „vybíral z hlavy blechy“, sám ukazoval, jak si umí vyčistit zuby, a také se nechal poškrabat nebo pohladit. Dneska už by se k němu ale nikdo nepřiblížil. I on už je nebezpečný,“ řekla Mikulicová. Chovatelé mu z liberecké zoo loni v září pořídili dvě samičky a začali se těšit na mláďata. Sherley se ale s Judy ani s Teou příliš nekamarádí. Šikanuje je a bere jim žrádlo. Na šimpanzí přírůstek to tak zatím nevypadá.
Jaguár Ašok
Mládě jaguára černého se narodilo před čtyřmi lety rodičům Kelly a Basťovi. Samička ale mládě odvrhla. Chovatelé ho proto museli matce odebrat. „Hrozilo totiž, že by ho nakonec sežrala. Jaguár, který dostal jméno Ašok, tak musel jít na umělý odchov. Nejdříve o něj dva měsíce pečovala manželka veterináře zoo Lenka Burská a poté se ho ujala ošetřovatelka Jana Görlichová.
„Mít kočkovitou šelmu, to je můj celoživotní sen. Zatím se mi to nesplnilo, a tak jsem ráda, že jsem se mohla vyžít aspoň tímto způsobem,“ řekla Lenka Burská.
O jaguára se starala jako o malé dítě. „Každé dvě hodiny jsem mu dávala napít z flašky. Spala jsem s ním v posteli, přebalovala ho a vodila ho na procházky,“ dodala.
Jaguára před dvěma lety pokřtil zpěvák Petr Bende a moderátor Lukáš Makovec. „Dneska je z něj opravdová šelma, k níž se nikdo už raději nepřibližuje,“ řekla mluvčí zoo.
Ošetřovatelé by se od Ašoka rádi dočkali mláďat, proto mu v současné době hledají vhodnou partnerku.
Žraloci černoploutví
Žraloci černoploutví přišli do hodonínské zoo před osmi lety. Právě tehdy se otvírala rekonstruovaná část pavilonu akvárií nazvaná Mořský svět. Letité soužití jedné samice a dvou samců ale pro jednoho z nich skončilo tragicky. Pravděpodobně potyčky o teritorium byly příčinou toho, že jeden sameček ukousl tomu druhému část pohlavního ústrojí. Nepomohl ani zásah veterináře, který se ho pokusil zachránit a operoval ho. Samec nakonec uhynul.
Žraloci černoploutví jsou pýchou hodonínské zoo. „Vedle zoologické zahrady v Olomouci jsme jediní, kteří je chovají. Je s nimi totiž hodně starostí. Žijí v obrovské nádrži, do které se vejde dvacet tisíc litrů vody. Její čištění a výměna, a vůbec celá péče o žraloky je hodně složitá. To je zřejmě ten důvod, proč se do jejich chovu nikde nehrnou,“ popsala Mikulicová.
Když žraloci v roce 2002 do zoo přišli, měřili kolem třiceti centimetrů. Dneska už mají něco přes metr. „Dál už zřejmě neporostou. Přizpůsobují se totiž prostředí ve kterém žijí,“ poznamenala Mikulicová. Jak upozornila, žraloci musí být v neustálém pohybu. Pokud by se zastavili, šli by ke dnu. Udusili by se.
Tamarin pinčí Matěj
Tamarínům pinčím se v hodonínské zoo dlouho nedařilo. Alespoň pokud se odchovů týče. V minulosti sice nějaké byly, ale pokaždé umělé. Samotní rodiče odchovávat neuměli. Situace se nezměnila, ani když starý samec uhynul a nahradil ho jiný, který přišel z jihlavské zoo. A nepomohla ani následná výměna partnerky.
Vše se k dobrému obrátilo teprve poté, co chovatelé upravili a rozšířili vivárium. Netrvalo to dlouho a na zádech rodičů se objevila tři rozkošná mláďátka. Ale ani tento odchov se neobešel bez potíží. Za několik dnů se znenadání jedno z mláďat ocitlo na zemi. A to znamenalo, že se ho rodiče z nějakých důvodů zřekli.
„Kdyby ošetřovatelé mládě neodnesli, uhynulo by,“ uvedla mluvčí zoo. Mláděte se ujala chovatelka Jitka Ebertová a dala mu jméno Matěj. „Aby měl iluzi rodičovských zad, vytvořila mu chlupatou podložku, které se přidržoval. Měl také malý trenažér, po němž se pohyboval,“ vypráví Mikulicová. Když Matěj povyrostl a zesílil, chtěli ho ošetřovatelé vrátit k jeho rodině. Ze začátku to vypadalo nadějně. Pak se ale na něj vrhlo celé osazenstvo vivária, a kdyby chovatelka nezasáhla, určitě by Matěj nepřežil. Matěj je proto stále v izolaci a čeká, kdo o něho projeví zájem. Možná skončí v jiné zoo nebo si ho koupí soukromý chovatel. Tyto malé opičky se totiž dají chovat i doma.
Kůň Babylon
Babylon je původně dostihový kůň. Jeho majitel ho kvůli těžkému zranění chtěl utratit, a tak ho nabídl zoologické zahradě na zkrmení za cenu masa. Ošetřovatelům ale přišlo koně líto a po konzultaci s veterinářem ho začali léčit. „Kůň se zranil při tréninku a zanedbaný zánět šlach ho úplně vyřadil z provozu. Ošetřovatelé zahájili složitou a dlouhotrvající léčbu. Třikrát denně mu aplikovali tinkturové zábaly a podávali mu léky. Babylon šest měsíců nedělal nic jiného, než se kurýroval,“ řekla Mikulicová.
Babylon přišel do zoo v době, kdy mu byly čtyři roky. Jakmile se uzdravil, začala s ním pracovat ošetřovatelka Lenka Matějková. Dneska už je natolik silný, že s ní může jezdit na vyjížďky po lese.
Kromě svého zranění ale prožil i několik příkoří. Návštěvníci, přestože mají přísný zákaz krmení koní, ho několikrát překrmili tak, že trpěl silnými kolikami. Válel se v bolestech po zemi a rozdíral si srst.
Ve výběhu ho zase šikanoval poník Čiko, který měl strach o svou partnerku Žanetu a žárlil na něho. Uklidnil se až poté, co Žaneta umřela a v několikanásobně větším a těžším zvířeti našel kamaráda. Vztahy ve výběhu se ještě vylepšily s příchodem krásného hřebečka koně fjordského Simona.
Kakadu Duki
Když se Duki narodil, jeho rodiče mu vytrhali skoro všechno peří. Ujala se ho zootechnička Zdenka Vavrysová, která si ho vzala domů na umělý odchov. Když odešla na mateřskou, starali se o něj zaměstnanci zoo, kteří ho měli v pracovně. „Dukimu se tam líbilo. Vměšoval se do hovorů, vykřikoval a naučil se dokonce říkat „ano prosím“. Tak se totiž hlásím do telefonu a on to odpozoroval,“ vzpomíná Mikulicová.
Duki ale dělal v pracovně hrozný nepořádek, proto nakonec skončil na chodbě. „Nevadilo mi po něm uklízet. Když jsem ale odjela na dovolenou, kolegové ho z pracovny vypoklonkovali. Tam se ale cítil odstrčený, proto si jej nakonec vzala do své péče chovatelka pavilonu exotického ptactva. Teď Duki čeká na svůj nový domov. Kdyby se vrátil ke svým rodičům, zabili by ho. Proto ho ošetřovatelé chtějí nabídnout za pětadvacet tisíc korun soukromému chovateli.
Ocelot Amor
Do zoo ho přivedla žena, která ho chovala v bytě v paneláku. Když jí zemřel manžel, přestala péči o něj zvládat. Navíc si na přítomnost ocelota v paneláku začali stěžovat sousedé. „Jde o typicky nočního živočicha. V noci si chtěl hrát a jeho majitelka se tak nemohla ani vyspat. Navíc ledacos shodil. I když uměl chodit na záchod, občas se v bytě počural. Majitelka, která ho milovala, to nesla statečně. Myslela si, že svému Amorovi dává tu nejlepší péči, ale zvíře chované v zajetí, s potlačovanými přirozenými pudy, rozhodně šťastné být nemohlo,“ řekla Mikulicová.
Dneska už se z jedenáctiletého Amora stala šelma, do jejíž blízkosti se nikdo neodváží. Je to jedna z nejvzácnějších koček Jižní Ameriky, kterou pro její nádhernou kožešinu pytláci skoro vyhubili.
