Šnečí jatýrka překvapila i Francouze

Miroslav Souček z Brna vyrábí šnečí lahůdky. Jatýrka dokonce jako jediný na světě.

Je libo šnečí jatýrka? Není problém. Tuto delikatesu jako jediná na světě vyrábí firma z Brna. „Francouzi dělají machry, ale nemají šnečí jatýrka,“ říká s úsměvem výrobce šnečích pochoutek Miroslav Souček ze Žabovřesk. Je totiž o krok před výrobci ze země pojídáním šneků pověstné.

Když šnečí jatýrka v 90. letech představil na veletrhu ve francouzském Dijonu, vzbudil poprask. „Místní novináři nás označili za podvodníky, ale nakonec se museli omluvit. Navíc jsme dostali potvrzení, že jsme s jatýrky přišli na trh první na světě a dostali cenu za inovaci,“ vzpomíná osmačtyřicetiletý Souček. Kromě jatýrek firma Snailex plus nabízí kaviár ze šnečích vajíček, polévku, pomazánku a šneky po burgundsku s bylinkovým máslem. Jak tyto delikatesy Souček s ženou Dorotou připravují? „To neprozradím. Ale třeba příprava kaviáru trvá tři dny a je to věda, třeba jako vaření piva,“ říká Souček.

Šneky už několik let chová jen do několika týdnů věku. Do „jateční“ velikosti šneci dorostou během čtyř měsíců až u chovatelů z celého Česka, se kterými spolupracuje. „Ročně zpracujeme do deseti tun šneků. Na export jde jen asi deset procent,“ pochvaluje si muž, který si šneky sám zpestřuje jídelníček.
Před revolucí se podle Součka s hlemýždi obchodovalo ve velkém. „Obchodníci kilo vykupovali za osm korun. Pivo stálo korunu sedmdesát, takže to byly pěkné peníze. Ročně jich vyvezli až 500 tun,“ vzpomíná Souček na hlemýždí genocidu. „Za první republiky skoro každá hospoda nabízela šneky, žáby a raky. Za komunismu se ale jídelníček dost zúžil,“ myslí si Souček. Dnes jeho šneky nabízí většina tuzemských restaurací, která má měkkýše na jídelníčku.

Nehluční jedlíci

„Maso má originální chuť, přirovnal bych ho ke zvěřince, konzistencí se podobá ledvinkám a nemá tuk ani cholesterol,“ líčí muž chuť šneka velkého jedlého, což je odrůda, jejíž maso prodává.

Maso hlemýždě zahradního, jež se dá také jíst, je podle Součka na skus až nepříjemně tuhé. „Šnek velký jedlý, který pochází z Afriky, má maso jemné a snese až dvě stě vajíček, hlemýžď jen asi dvacet. Navíc má velká játra,“ popisuje Souček. Šneky podle svých slov zpracovává humánně během zimního spánku, kdy nic necítí. „Šneci jsou na chov nenároční. Stačí jim zahrada a krmení po dvou dnech. Když jim dám 1,15 kila speciálního šrotu, přiberou kilo,“ pochvaluje si muž.

Chovatelské začátky Součkových nebyly snadné. „Jak šneky správně chovat jsme zjistili až po dvou letech,“ říká muž, kterého šneci živí už dvacet let. Nejprve plže choval kvůli vajíčkům na kaviár, později se naučil zpracovat i maso.

Letos na Vánoce Souček představí novinku – krém na akné. „Když jsem před lety pracoval na šnečí farmě, všiml jsem si, že se mi rychle hojí oděrky na rukou. Bylo to slizem, který šneka chrání. Zřejmě má léčivé účinky,“ vysvětluje Souček.