Snem modeláře je postavit Orlí hnízdo

Pod rukama mu prošly stovky stavebnic plastikových modelů. Jednoduché věci ale brzy přestaly dnes sedmačtyřicetiletého správce internátu průmyslové školy Františka Hrbu bavit. Začal tak sestavovat modely vojenských náklaďáků, tanků, vyprošťovacích vozů či obrněných transportérů. Aby byly autentické, pátrá v encyklopediích a knihách o druhé světové válce. Viděl snad všechny dokumenty i hrané filmy o Hitlerovi a válečných bitvách, má spoustu DVD edice Války a zbraně. Vědomosti čerpá také ve vojenském technickém muzeu v Lešanech. „Když od výrobce schází nějaký doplněk a vím, že tam má být, tak ho na model doplním,“ poukazuje na svůj perfekcionismus.
V plánu má model rádiem řízeného „spitfajra“ s rozpětím křídel metr osmdesát. Na modelářském stole pak rozložený náklaďák Unprofor, americký kolový vyprošťovač a tahač. Jeho snem je ale postavit model Hitlerova Orlího hnízda, které stojí na hoře Kehlstein v nadmořské výšce 1834 metrů poblíž jihobavorského Berchtesgadenu.
S modelařinou začínal přibližně v jedenácti letech, kdy krabička s vylisovanými součástkami letadýlka stála kolem pětadvaceti korun. Tehdy je vyráběl podnik Směr, teď už žádný český výrobce neexistuje. „Slepil jsem trup, přidal křídla, nalepil okýnka a bylo hotovo. Na tom jsem se vyučil,“ vzpomíná.

Letadla na skříni zasypala bratra

Později se zhlédl v mašinkách, protože mu otec řekl, že už nejsou letadla kam dávat, tak aby zkusil něco skladnějšího. „Bylo to ale ještě horší. Postavil jsem koleje s vláčky, nádražím a krajinou. Moc modelů z té doby mi ovšem nezbylo, protože jednou s nimi spadla na bratra celá skříň, a zachránil jsem jen pár mašinek,“ poznamenává. Na vojenskou techniku se zaměřil až po vojně. Bokem ještě sestavuje modely mercedesů, škodovek a aut z předrevoluční doby. „Jsem fanda všeho, co má aspoň jedno kolo a v reálu to smrdí benzinem. Líbí se mi auta, která nejsou jednotvárná a mají co nejvíc hejblátek. Právě detaily je dělají zajímavými,“ říká.
Vozy italské, německé, ruské a americké armády jsou v měřítku jedna ku pětatřiceti. Má kompletní sbírku pozemní techniky sovětské armády z druhé světové války, anglickou kolonu s džípem, malým tankem, pěchotním vozidlem, náklaďákem s kanonem, doprovodným autem s kulometem. A americkou techniku, se kterou bojovali ve Vietnamu. Auto s radlicí vpředu bylo k ženijním účelům, k úpravám terénu. Pásové vozidlo používali k dohledávání vojáků po boji. „Vybavení ruské armády, znají všichni z válečných filmů. Hlavně pověstné kaťuše, tanky T34, nebo náklaďáky na dřevní plyn,“ říká.
Česká armáda v modelářově dílně neexistuje, protože italské nebo korejské firmy její techniku nevyrábějí.
Do nového modelu se nepouští František Hrba bez přípravy. Plán nejdřív promýšlí čtrnáct dní, přestože u většiny součástek už předem ví, kam patří. Sestavování pak trvá týdny i měsíce. Záleží na složitosti. Nejvíc mu dala zabrat jeho pýcha – německý obrněný transportér s plošinou na převážení tanků.
Kde bere náhradní díly, když se něco zlomí nebo porouchá? „Nechávám si, co zbyde z dodělaných modelů. To jsou mé náhradní díly,“ popisuje. Modelářské nádobíčko a dvě dílny by mu mohl leckdo závidět. Stojánková modelářká lupa s vychytávkami, kterou už dnes člověk nikde nesežene, dlátka, pinzety, kleštičky, štípačky, ruční vrtačky, ulamovací nože, nebozízky, pilníčky nebo svěráčky. „Mám celou sadu modelářských skalpelů, nesmí ale zajet do ruky,“ usmívá se.
Právě kvůli letitým zkušenostem by se chtěl pustit do modelu Hitlerova Orlího hnízda. „Jedna věc mi ale vrtá hlavou. Ve válečném filmu Kam orli nelétají přilétá Clint Eastwood na Orlí hnízdo helikoptérou, a podle mě tenkrát helikoptéry ještě nemohly být,“ zamýšlí se.
Jeho dva dospělí synové se modelařinou nenakazili a zájem nevidí ani u studentů na internátě. „Modelařina se mezi mladými lidmi moc nenosí. Hračičkové jsme už jen my, starší, kteří vyrostli bez počítače. Dnešní děti mají internet a jiné zájmy. Tahle titěrná a zdlouhavá práce je nebaví a to je škoda,“ dodává. Modelařinu považuje František Hrba za relaxaci. Při ní zapomíná na problémy, na přítomnost, na čas.