Sochy a bubliny

A je jedno, o jak festovní monumenty jde. Příkladem může být Stalinův pomník, svého času největší skupinová socha v Evropě.

Tři roky ji stavěli, sedm let stála, několik týdnů tu hromadu kamení bourali. Sochaři se už poučili. Díla teď dělají mnohem subtilnější, z lehkých pryskyřic, takže se s nimi dá v případě dějinného zvratu snadno manipulovat.

Třeba Havlova socha si už díky tomu stačila pěkně zacestovat. Z místa před plzeňským pivovarem ji někdo ukradl, pak se objevila jako stopař u výpadovky na Prahu. Až se tam teď konečně dostala a pár měsíců ji čeká klid v kavárně Slavia.

Socha Michaela Jacksona se stále marně připravuje, i tak jeho fanoušci zvolili snadno demontovatelnou variantu. S nejpomíjivějším materiálem však pracuje nová socha na Karlově náměstí.

Jsou to jen bubliny. Je na ně hezký pohled. Nikoho nezobrazují. Nikomu nevadí. A kdyby přece, mají jednu výhodu. Rychle prasknou a zmizí.