Výzkum v oblasti vývoje průhledných solárních koncentrátorů není ničím novým, předešlé prototypy se nicméně potýkaly s jedním zásadním nedostatkem – jejich energetická produkce buď významně pokulhávala pod jedním procentem konverze energie, anebo použité materiály nikdy nebyly naprosto transparentní – což sice zvýšilo energetickou výtěžnost až k sedmi procentům, zároveň to však srazilo jejich využitelnost v běžném životě. Nemělo tedy význam se s nimi jakkoliv dále zaobývat.
Čerstvý vítr do této oblasti nicméně vnesl tým profesora Richarda Lunta z MSU, který vyvinul metodu takzvaného „sklízení slunečního svitu“ za pomoci vlastními silami vyvinutých speciálních organických molekul, jimiž pokryl povrch plastu. Tyto molekuly dokážou absorbovat specifické vlnové délky světla.
„Dané molekuly jsme naladili tak, že sbírají jen ultrafialové záření a záření o velmi blízké vlnové délce tomu infračervenému. Takto sebrané části světla pak vyzáří na infračervené frekvenci směrem k okrajům panelu, kde je následně převedeno na elektřinu pomocí tenkých fotovoltaických článků,“ vysvětlil profesor v tiskovém prohlášení univerzity. Energetická efektivita jeho koncentrátorů se zatím pohybuje kolem jednoho procenta, po plné optimalizaci to však podle Lunta bude kolem pěti procent.
Vzhledem k tomu, že materiál nepohlcuje ani zlomek světla ve viditelném spektru, neomezuje svoji průhlednost, ba naopak se jeví jako výjimečně čirý. Podle Lunta je výroba těchto koncentrátorů poměrně jednoduchá a levná, což otevírá možnost k jejich využití například ve výškových budovách anebo také v přenosných zařízeních jako tablet či mobilní telefon. „Chceme vytvořit metodu sběru solární energie takovým způsobem, že ani nezaregistrujete, že tam nějaký takový prvek vůbec je,“ dodal Lunt.
Celý výzkum byl zveřejněn v časopise Advanced Optical Materials.
