Deset sportovních disciplin a hlavně stejný počet mladých Plzeňanů, kteří mohou za několik let sbírat medaile v seniorských kategoriích. Právě ty představí v následujících číslech Sedmička. Prvním z nich je desetiletý zápasník ve volném stylu Michal Pšenička (na snímku). Borec Lokomotivy Plzeň začal se zápasením před dvěma lety, inspirací mu byla olympijská podívaná v Pekingu.
„Syn sledoval letní olympiádu a hrozně se mu líbily souboje kazašských zápasníků. A že by chtěl dělat zápas,“ líčí neobvyklý výběr sportu Lenka Pšeničková. Tak začala Michalova kariéra na žíněnce, na které si už mohl vyzkoušet některé oblíbené chvaty. „Třeba kladivo. To se soupeř chytí v pase a přehodí přes sebe. Nebo záhlavák. Ruka se dá nad loket protivníka a přes bok ho můžete zase přehodit,“ popisuje nadšeně desetiletý zápasník chvaty používané ve volném stylu. Zatím se školákovi sázka na zápas vyplácí. V soubojích se mu daří, navíc je ze svého sportu stále nadšený. „Jednou se syn na turnaji zranil a museli jsme odjet na ošetření. Museli jsme se ale ještě vrátit, Michal chtěl zápasy dokoukat,“ říká jeho matka.
V Německu skončil druhý na mezinárodním turnaji. „To byl zatím můj největší úspěch,“ pochlubí se Michal. Mladý zápasník prorazil i na únorové Velké ceně Plzně, v silné konkurenci získal v Městské hale cennou třetí příčku. „Michal má dobrou prostorovou orientaci, cit pro zápas a to jsou pro tento sport jedny z nejdůležitějších předpokladů,“ hodnotí mladého svěřence trenér Ladislav Bešťák. Přitom to vypadalo, že místo kladiva a záhlaváku bude Michal vybrušovat kraul nebo znak. Svoji sportovní kariéru totiž začal jako plavec.
„Při přechodu do další kategorie ale neměl výsledky a tedy ani perspektivu. Teď to ale už nevadí, zápas ho baví víc. Navíc je fajn, že mu to dodá sebedůvěru, nikdo si na něj nebude jen tak vyskakovat,“ věří Michalova maminka. Zápas patří k menším sportům, svojí všestranností se ale také řadí mezi zdravější discipliny. „Přispívá k obratnosti, ale také síle, rychlosti a vytrvalosti, využívá se i intelekt,“ vyjmenovává sportovní lékařka Ludmila Beranová. „Hlava u zápasníka rozhoduje,“ potvrzuje trenér Bešťák.
Proti zažitým představám nepatří zápas k nebezpečným sportům. „I když je kontaktní, dochází spíš k drobnějším poraněním. Nejčastěji k vykloubení článků prstů, krvácení z nosu nebo vyražení dechu. Naopak k poranění krční páteře dochází zřídka, u mládeže se už také netrénují stoje na hlavě,“ připomíná Beranová. Některé chvaty jsou u dětí zakázány, malí zápasníci necvičí ani s činkami. „U dětí do patnácti, šestnácti let se posiluje jen s využitím váhy těla,“ upřesňuje Bešťák.
