Jinými slovy, stavební úřad má svázané ruce a nemůže bránit jakékoli stavbě, stavěné v souladu s územním plánem. Podobné názory se nedávno dostaly až před Nejvyšší správní soud, který však takovému výkladu nepřisvědčil. Jak známo, územní plán obce stanoví urbanistickou koncepci, řeší přípustné, nepřípustné, případně podmíněné funkční využití ploch, jejich uspořádání, určuje základní regulaci území a vymezuje hranice zastavitelného území obce. V územním plánu obce se vyznačí hranice současně zastavěného území obce. Z toho tedy vyplývá, že územní rozhodnutí musí vždy z územního plánu vycházet a respektovat jím vystavěné „mantinely“. Podle Nejvyššího správního soudu to ale ještě zdaleka neznamená, že územní rozhodnutí musí územní plán kopírovat.
Vydání územního plánu a vydání územního rozhodnutí představuje dva různé, byť vzájemně zčásti propojené procesy. Územní plán stanoví jen velmi obecné podmínky případné zástavby (a zabývá se mj. tím, zda je území vůbec zastavitelné), územní rozhodnutí již posuzuje konkrétní zamýšlenou stavbu, a tedy je zřejmé, že posuzuje její případnou realizaci z bližšího měřítka a ve vazbě na konkrétní poměry v předmětné lokalitě. Územní plán je tedy nástrojem koncepčním a územní rozhodnutí nástrojem realizačním, které jediné může zvažovat konkrétní dopady konkrétní navrhované stavby na okolí. V úvahu je třeba brát i časový odstup od vydání, respektive schválení územního plánu po okamžik podání návrhu na vydání územního rozhodnutí.
#####Řada důvodů pro zamítnutí žádosti o ÚR
Není tedy správný právní názor, že v případě, kdy je území v územním plánu vymezeno jako zastavitelné, musí územní rozhodnutí vydávané stavebním úřadem realizaci stavby povolit. Konkrétními důvody pro zamítavé rozhodnutí stavebního úřadu mohou být v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu například zachování souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území (§ 1 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 3 stavebního zákona), prostorové vazby na okolní zástavbu a respektování charakteru staveb v území, zásah do architektonické koncepce, nadměrné zalidnění lokality s navazujícími problémy, nevhodné zahušťování stávající zástavby.
Hodnocení konkrétního případu je správním uvážením stavebního úřadu, zda kladně rozhodnout o umístění stavby, nebo posoudit, jestli nebyly překročeny jeho zákonem stanovené meze. Toto správní uvážení musí potom soudy respektovat a není jejich úkolem nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci, ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, respektive zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem.
#####Každé správní uvážení musí mít své meze
Ovšem také správní uvážení má své meze a mantinely. Jak vyplývá například z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/200242, publikované pod č. 906/2006 Sb. NSS, absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Soud zdůraznil, že každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality, přičemž dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.
