A kdyby se naplnily tyto podmínky, musí na nich přece být inteligentní život… A inteligentní život by o sobě dal vědět prostřednictvím rádiových vln.
Jako přes dlouhé brčko
I tak by se dala shrnout experimentání metoda, kterou vyzkoušeli australští astronomové z mezinárodního centra pro výzkum radioastronomie z Curtin University v Perthu.
Vědci propojili tři velké radioteleskopy umístěné napříč celou zemí a využili jejich společnou sílu na prozkoumání červeného trpaslíka vzdáleného od Země asi 20 světelných let.
Ve skutečnosti ale vědcům nešlo o to, jestli k nám odněkud z dálky mimozemšťané nevysílají své televizní zprávy. Chtěli zjistit, jestli takzvaná interferometrie s velmi velkou základnou (VLBI) – výsledkem je rádiový superteleskop – funguje. Experiment ukázal, že ano.
„Je to jako dívat se na oblohu skrz dvoumetrovou koktejlovou slámku,“ řekl pro BBC Seth Shostak, astronom institutu SETI. „Sledujete pouze malinký kousek oblohy, takže jste citliví jen na signály, které přicházejí přímo z toho hvězdného systému.“
Astronomům by se tak nemělo stávat, že by že vzdálený signál omylem zaměnili s vysíláním některé z našich vlastních zemských družic.
Správné místo, správný čas
Volba dalekého planetárního systému rovněž nebyla náhodná. V soustavě Gliese 581 se mohou nacházet až dvě exoplanety v obyvatelné zóně. Gliese 581 d, velká superzemě, leží na její hranici. Menší a mnohem slavnější Gliese 581 g přesně v jejím středu. Problémem je, že existenci exoplanety „g“ se dodnes nepodařilo potvrdit.
Astronomové systém pozorovali osm hodin. Nic podezřelého však nezachytili. Podle studie, která vyjde v odborném magazínu The Astrophysical Journal, vědci narazili na dvě stovky signálů, ale analýza všechny označila za přirozené.
„I na Zemi byste se mohli dívat čtyři miliardy roků,“ dodal Shostak. „Měli byste planetu v obyvatelné zóně, planetu s oceány a atmosférou. A i tak, pokud byste se na Zemi z té dálky nepodívali v posledních 70 letech, nenašli byste žádný inteligentní život.“
