Spolek tichých bláznů aneb Jak se žije rybářům v Karlových Varech

V Karlových Varech se sotva najde početnější zájmová skupina. Místní organizace Českého rybářského svazu (MO ČRS) sdružuje 1794 členů, což je číslo, kterým se nemohou pochlubit ani karlovarští fotbalisté s hokejisty dohromady. Více než jeden tisíc šest set dospělých a přes sto čtyřicet dětí z ní činí jednu z největších rybářských organizací na západě Čech. A to číslo přitom nemusí být konečné.
„Každý zájemce, který se chce stát členem rybářského svazu, je u nás přivítán. Vyplní přihlášku a po provedení vstupního školení složí zkoušku. Když uspěje, obdrží osvědčení pro vydání prvního rybářského lístku,“ vysvětluje předseda karlovarských rybářů Michal Riško, jak se stát v Karlových Varech rybářem. S osvědčením od rybářů se pak nový adept Petrova cechu dostaví na odbor životního prostředí karlovarského magistrátu, kde mu úřad vypíše rybářský lístek. S ním se vrátí do kanceláře místního rybářského svazu a zaplatí členský příspěvek plus vybranou povolenku k rybolovu. Potom už mu nic nebrání v první vycházce k vodě – s prutem v ruce rovnou za vysněným úlovkem. Od toho okamžiku je totiž členem organizace, kterou v červenci 1883 založil J. Pupp.
Než ale zájemce o rybářské požitky rozšíří početné řady „tichých bláznů“, musí se nejdřív hodně naučit. Podobně jako v jiných oborech ani tady to jinak nejde. Mezi jeho základní povinné znalosti patří rozpoznávání rybích druhů, znalost minimálních lovných délek (míry), jednotlivých dob hájení nebo limity denních úlovků.

Kde získat informace?

Naštěstí zdrojů informací je dnes už požehnaně. Od několika časopisů, přes desítky knih až po stovky internetových serverů, které se rybolovem zabývají. „Z časopisů čtu hlavně Rybářství, na internetu pak stránky Českého rybářského svazu, Chytej.cz a weby některých známých západočeských rybářů,“ ukazuje na své zdroje informací Jindřich Müller, vyznavač rybolovné techniky přívlač z Ostrova nad Ohří.
Být rybářem však kromě příjemné možnosti ulovit si kapra nebo štiku s sebou nese i povinnosti. Členům rybářského svazu je ukládá zákon. „Například před započetím rybolovu musí do úlovkového listu zapsat příchod k vodě, stejně jako tam musí ihned po ulovení zapsat údaje o rybě, kterou si chce ponechat,“ upozorňuje Riško. Kdyby to neučinil, riskuje zbytečný problém. Například zabavení povolenky k rybolovu. Pokud však o své povinnosti dbá, a ono jich není tolik, může v klidu rybařit. A vymýšlet, jak se dostat na kobylku kapitálním rybám. Těch se letos ve Varech chytlo už několik. Na Březové například kapr dlouhý dvaaosmdesát centimetrů nebo sumec 156 centimetrů. Na pstruhové říčce Teplá byl zaznamenán pstruh obecný o délce pětačtyřicet centimetrů, na Rolavě pak jeden z rybářů přelstil potočáka dlouhého šestatřicet centimetrů. To sice není kapitální úlovek, ale na menších říčkách se obvykle jedná o strop, kterého tam jsou pstruzi obecní schopni dorůst. A nakonec třeba na Ohři v samotném centru Karlových Varů byl chycen trofejní všežravec tloušť – čtyřiapadesát centimetrů.
To všechno jsou ryby, za kterými rybáři rádi cestují a kterými se nikdy nezapomenou pochlubit. Vždyť ulovit jakoukoliv velkou rybu není nic jednoduchého, tím spíš, jedná-li se o tlouště nebo bolena. „V posledních letech jsme zaznamenali větší zájem o trofejní ryby. Proto připravujeme možnost rybolovu pro náročné,“ říká Riško.

Kolik stojí rybolov?

Rybolov už dávno nepatří k nejlevnějším koníčkům, jako tomu bývalo před dvaceti lety. Výbava, pohonné hmoty, krmení, povolenka, členské příspěvky, brigády – to všechno stojí peníze. Jen za celosvazové povolenky na oba typy revírů (pstruhový i mimopstruhový) zaplatí rybář tři a půl tisíce korun. A když se svému koníčku věnuje opravdu nadoraz, tedy investuje do návnad i nástrah a veškerý svůj volný čas tráví na cestách za rybami, stojí ho tato vášeň další tisíce korun ročně. Pak už se dá hovořit o tom, že rybařina je pro něj drogou.
Samostatnou kapitolou jsou přitom závodníci, kteří si pořizují drahé speciální náčiní a rotují po závodech. „Já osobně mám výbavu za více než sto tisíc korun. To je hned, ani nevíte jak. Tréninky, závody a krmení mě pak ročně přijdou zhruba na pětadvacet tisíc korun, záleží ale na počtu odchytaných závodů,“ vypočítává Roman Stejskal z Karlových Varů, který se letos snaží se svým týmem probojovat do 2. ligy v plavané. Naproti tomu na opačné straně spektra stojí takzvaní rekreační rybáři, kteří se k vodě dostanou jen párkrát v roce, většinou o dovolené. Pokud mají řeku nebo rybník kousek od baráku a úlovek pro ně není důležitý, rybařina je příliš nestojí. Vlastně jen členský příspěvek a povolenku. Rozhodně jim budou stačit dva tisíce korun na rok.
Uvedené ceny jsou pro dospělé. Děti do 15 let, které si rybolovu nejvíce užívají právě o prázdninách, samozřejmě platí méně. Za územní mimopstruhovou povolenku, se kterou mohou chytat na svazových revírech v západních Čechách, zaplatí 250 korun. Mládež do osmnácti let pak pět set korun.

Vrátí se lososi?

Vedle novodobých dobyvatelů českých řek, kormoránů velkých, trápí karlovarské rybáře asi nejvíc dlouhodobé znečišťování revírů průmyslovým odpadem. „Každoročně od vody odvezeme tuny odpadu. Zanechají ho tam nejen samotní lovci, ale také podnikatelé, kteří pracují ve stavebnictví a komunálních službách,“ upozorňuje Riško. „Možná jednou do Ohře vrátíme i lososa.” Právě lososi mohou za dnešní jméno Ohře. Je odvozen z keltského Ogra Agara - Lososí řeka.