I když vstup do schengenského prostoru trochu zjednodušil pátrání po uprchlých zločincích, stále se soudům nedaří dostat některé osoby do republiky, aby se zde zpovídali ze svých činů. Rozhodně nejznámějšími uprchlíky jsou podnikatelé Radovan Krejčíř a Viktor Kožený, ovšem i na západě Čech je několik osob, po kterých marně prahnou arbitři. Jednání proto musí dělat v jejich nepřítomnosti, a tím se objasňování konkrétní trestné činnosti v mnohém komplikuje.
Rybářka zmizela
Jedním z případů poslední doby, kdy musí soud stále odročovat jednání a rozhodovat v nepřítomnosti obžalovaného, je případ bývalé mistryně světa v rybaření Michaely Křížové. Ta se u plzeňského okresního soudu měla zpovídat ze zpronevěry peněz z klubové pokladny. Ovšem už léta žije v jižní Evropě a šance, že by přece jen k plzeňskému soudu přišla, jsou velmi malé.
„Od té doby, co jsme v Evropské unii a vstoupili jsme do shengenského prostoru, je řízení proti uprchlým trochu jednodušší. Pokud máme poznatky, že se pohybují v zemích Evropské unie, vydáváme Evropský zatykač. Pokud jsou mimo Unii, musíme vydat zatykač mezinárodní. Tam je to o něco složitější,“ zdůraznil místopředseda plzeňského krajského soudu Eduard Wipplinger. Podle něho, pokud je nařízeno řízení proti uprchlému, musí postačit jeho výpověď z přípravného řízení.
„V ostatních věcech se za něj vyjadřuje advokát. V některých případech soudu postačí výpověď z přípraveného řízení,“ podotkl soudce. Obžalovaný tak nemá prakticky žádný způsob, jak ovlivnit řízení, které se tím komplikuje. V tomto případě lze zmínit opět kauzu Křížové, kterou se soud zabývá už několik let, aniž by došel k rozsudku. Důkazní nouze? Mistryni se dosud nepodařilo dostat do republiky, takže chybí její přímý výslech. Kolik je v Plzni podobných případů, soudci nevědí. „Takové statistiky si nevedeme,“ podotkl Wipplinger.
Spolupráce funguje
Spolupráce české a zahraniční justice není podle Wipplingera na špatné úrovni. „Záleží, jak rychle tamní orgány hledaného člověka vypátrají. Rozhodně ale evropské a mezinárodní zatykače pomohly,“ dodal soudce. Kdybychom se podívali na situaci, která v tehdejším Československu vládla před dvaceti lety, zjistíme, že pro zločince útěk za hranice znamenal propustku na svobodu. Tehdejší soudy s žádnými podobnými institucemi na Západě nespolupracovaly.
