Příběh hranického sportovce Ondřeje Kozlovského nápadně připomíná scénář filmu Kokosy na sněhu. Ten líčí, jak se čtveřice jamajských sprinterů dostala na olympijský závod čtyřbobů. I Kozlovský závodně běhal, byl mistr republiky na šedesátimetrové trati. Na letní olympiádu to ale nestačilo, proto zkusil štěstí v ledovém korytu. A uspěl. Na zimní olympiádě ve Vancouveru dojel s posádkou druhého českého čtyřbobu na šestnáctém místě. Narážky na Kokosy na sněhu se přímo nabízejí. Slýcháte je od známých? Například kolegové z práce mi po vzoru filmu dali s sebou do Vancouveru syrové vejce pro štěstí. Do bobu jsem si ho sice nevzal, ale měl jsem ho jako talisman v pokoji na poličce.
Proč jste se rozhodl vyměnit atletiku za čtyřbob? Neměl jsem šanci dostat se na letní olympiádu. Postupové limity jsou strašně tvrdé. Závody čtyřbobů se mi líbily, a tušil jsem, že by to pro mě mohla být cesta na zimní Hry. Asi před čtyřmi lety jsem se na atletické dráze potkal s bobistou Romanem Gomolou. Nabídl mi, ať si boby vyzkouším na trenažéru v Liberci. Šlo mi to, a postupně jsem se dostal i do ledového koryta a nakonec až do Vancouveru.
A tam jste dojeli šestnáctí. Jste s tím spokojení? Rozhodně. Doufali jsme v umístění do první dvacítky. Šestnácté místo je pro nás příjemné překvapení. Několik posádek sice vypadlo, ale stejně jsme předváděli rychlé jízdy.
Musel jste kvůli nové disciplíně změnit své návyky? Jak se liší příprava atleta a bobisty? Jsou si docela podobné. Ale u bobů se pracuje víc na síle. Oproti atletice běhám také kratší úseky, tak do padesáti metrů. Velký rozdíl je v životosprávě. Na atletické závody jsem potřeboval být co nejlehčí. Teď se musím hodně cpát, abych přibral.
Kolik musí podle pravidel čtyřbob i s posádkou vážit? Může mít maximálně 630 kilogramů. My jsme v nevýhodě, protože máme lehčí posádku. Můžeme sice do bobu namontovat závaží, ať nám to jede stejně rychle jako jiným posádkám, ale na startu roztláčíme těžší stroj.
Co je na startovacím manévru nejnáročnější? Nejtěžší je asi skloubit to, aby všichni členové posádky v jednom momentu naráz vystartovali, a pak v tu pravou chvíli naskočili do bobu. Vše se děje ve velké rychlosti. Musíme se v kokpitu rychle srovnat, protože bob jede na startu ve vyfrézované drážce a pokud by z ní vyskočil, je to časová ztráta. Mohli bychom dokonce dostat smyk. Když Hry začínaly, zemřel v olympijském ledovém korytu gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili. Šlo poznat, že je tamní dráha nejrychlejší na světě? V porovnání se šesti dráhami, na kterých jsem předtím jel, určitě ano. V cílové zatáčce už to s námi hodně házelo. Ale existují těžší dráhy.
Máte v bobu strach? Když jsem poprvé po delší době na obtížnější dráze, bývám nervózní. Ale přímo strach to není. Spíš respekt.
