Srdeční záležitosti: veterán z koženky nebo audi za tři miliony | E15.cz

Srdeční záležitosti: veterán z koženky nebo audi za tři miliony

Jan Král

Po ostravských silnicích jezdí skvosty, které rozhodně nesplynou s davem. A totéž platí o jejich pánech.

Ať už je pořídili za pár tisíc, nebo za miliony, jedno mají majitelé neotřelých aut společné: své krasavce bezvýhradně milují. Bez ohledu na to, jestli v nich mohou jezdit rychlostí 250 kilometrů za hodinu, nebo maximálně osmdesátkou.
Devětatřicetiletý televizní reportér Mojmír Žáček přišel ke své škodovce 125 L trošku neplánovaně: zdědil ji. „Auto je z roku 1988, přirovnávám ho k pětapadesátiletému chlapovi. Má první hluboké vrásky a stovku už neudělá. Než po ránu nastartuje, zabere to i sedm minut. Jenomže má taky jednu velkou přednost, má své zkušenosti, nic ho nepřekvapí,“ pochvaluje si Žáček zajetost vozu.
Nutné opravy včetně poplatku za technickou prohlídku jej vyšly na tři tisíce korun. Na škodovku si pořídil i zimní gumy. „Vydražil jsem je na internetu. Za všechny čtyři jsem zaplatil 349 korun,“ pochvaluje si Žáček.
Ale ne všechno se dá vydražit na internetu, kliku na okna například sehnal na autovrakovišti v Klimkovicích. „Potřebuju kličku, šroubovák mám s sebou,“ hlásil obsluze. Kliku vymontoval z jednoho vraku a chlapík na vrakovišti za ni ani nic nechtěl.
Žáček si svou škodovku moc pochvaluje. „Pohodová jízda. Nemám problémy s předjížděním, všichni totiž předjíždějí mě,“ směje se Žáček.

Od wartburgu k audi

Jan Heller, třiašedesátiletý majitel ostravského autosalonu, je bezpochyby tím, kdo může vesele předjíždět všechny ostatní. Jezdí mimo jiné v audině za více než tři miliony korun. Aut, jimiž jezdívá, je však víc. Po městě využívá fabii nebo golfa, na delší cesty volí vyšší kubaturu. „Audi Q 7 jsem si oblíbil. Je to dvanáctiválec, šestilitr, má pět set koní,“ popisuje specifika ostravský autoprodejce svého milovaného vozu.
Audi Q 7 je podle Hellera jedno z nejlepších aut, která jsou momentálně na trhu k mání. „Nemáte žádné starosti s předjížděním. Šlápnete na to, krásně to jede a je to samozřejmě bezpečné,“ chválí vůz Heller.
Autům se věnuje od roku 1962, to se začal učit automechanikem. „První auto, co jsem používal, patřilo rodičům mé ženy. Byl to kulatý Wartburg 900,“ vzpomíná Heller.
Pak jezdil s mnoha vozy tehdejší východoevropské výroby: měl škodovky, žigulíky i jugoslávskou zastavu. Na tu z aut socialistického bloku vzpomíná nejraději. „Zastava se vyráběla v Sarajevu a už se hodně podobala fiatu,“ hodnotí Heller.

Stařeček Hadrák

Za socialismu přišel na svět i velorex Jiřího Sembola. Vozítku, které má tři kola, dřevěnou podlahu, koženkovou karosérii a proslavil ho film Vrchní, prchni, říká Sembol roztomile Hadrák. Koupil ho před devíti lety. Za pár peněz.
„Byla to kupa šrotu, vrak. Koupil jsem ho od kolegy z práce, který vyprávěl, že s ním dvacet let nevyjel. Když jsem si pro něj přijel, našel jsem ho pod slepičárnou. Bydlely v něm kočky,“ povídá Sembol.
Velorex na sobě tehdy neměl typickou koženku, byl celý obitý milimetrovým plechem. Nový majitel plech sundal, vozidlo do šroubku rozebral, všechno pečlivě vyčistil a znovu poskládal. „Koženku jsem si musel nechat poslat až z Písku, stála asi osm tisíc. Jsou jen dvě firmy v republice, které mají původní střih. Poslali mi hotovou koženku, druky a motýly a já ji musel sám nasadit,“ vzpomíná Sembol.
Motor s obsahem 250 kubických centimetrů vyměnil za silnější 350 z motorky. „Teď už můžu jet i osmdesátkou. Jedu, splývám s provozem, nebrzdím ho,“ směje se majitel veteránu.
Jeho velorex vyjel z továrny v roce 1958 a se současným majitelem byl nejdál v Hradci Králové a na Slovensku. Vyjíždí zásadně, když přeje počasí. „Když jedu, všichni mě zdraví. Velorex je spíš motorka, takže mě zdraví i motorkáři a občas mi dělají doprovod. Holky na Hadráka taky berou a chtějí svézt,“ líčí Jiří Sembol.
Svůj skvost pravidelně oprašuje a leští. A když jej vytáhne z garáže, patřičně si to vychutnává. „Když jedu, kochám se, užívám si, jak fouká vítr, a na všechny se křením,“ vypráví Sembol, který už párkrát někde uvízl, to když si velorex postavil hlavu, že dál nepojede. „Vždycky mě někdo odtáhl,“ popisuje Sembol, jak adrenalinové situace řeší. Fáro pro Pártlovou

Nastartovat Porsche Boxster-S je taky adrenalin. Své o tom ví sedmatřicetiletý ostravský podnikatel Martin Lazor. Porsche, které má nové hodnotu přes dva miliony korun, koupil před třemi lety z druhé ruky. „Je to sportovní auto, které ještě uživíte. Uživit takové ferrari, to už dělá problémy skoro každému,“ míní Lazor.
Po koupi jej čekalo pár překvapení. Auto staré deset let už mělo zabudovanou navigaci. „Říkal jsem si: Navigace? Super! Jenže to jsem nevěděl, že je nastavená jen pro západní Evropu. Mapy východní Evropy začali do navigací u porsche dávat až někdy v roce 2005. Do té doby asi nevěřili, že by si tady takové auto vůbec někdo koupil,“ popisuje Lazor.
Když si auto před třemi lety pořídil, musel si zvyknout, že kdekoli zastaví, bude středem pozornosti. Zvláště slečen. Jenže takových vozů přibývá a lidé, včetně slečen, už přivykli.
V Porsche clubu Ostrava je osmnáct členů a ti nedávno natáčeli v Dolní oblasti Vítkovic klip s Rudou z Ostravy a Martinou Pártlovou. „Já jsem ten, kdo v porsche odváží Pártlovou. Moc tam nejsem vidět, ale je skvělé, že jsem si díky autu zahrál v klipu,“ vypráví Lazor.
Jeho vůz má obsah 3,2 litru, je to šestiválec a podle dokumentace může jet až 270 kilometrů v hodině. „Takových 250 jsem už jel,“ přiznává majitel černého sporťáku.
Rád prý jezdí s otevřenou střechou, ovšem nezakrýt ji na parkovišti, to je dost riskantní. „Už dvakrát mi dovnitř někdo plivnul,“ vysvětluje Lazor.

Autor: Jan Král
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!