Štamgasti oplakali legendární Myslivnu | E15.cz

Štamgasti oplakali legendární Myslivnu

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Zlínská vinárna Myslivna zanikla. Sedmdesát let lákala malíře a muzikanty.

Vinárna Myslivna na třídě Tomáše Bati zmizela z mapy města. Nahradila ji Valtická hospůdka. Bývalí štamgasti pro ni proto uspořádali symbolický pohřeb: desítky lidí, projevy, smuteční hostina s živou hudbou.
Ve Zlíně už podobně skončilo víc vyhlášených restaurací s velkou historií, ale nikdo se s nimi neloučil s takovou okázalostí. Proč právě s Myslivnou cítili její návštěvníci takovou sounáležitost? Byla to prostě zlínská legenda.

„I když to s ní v posledních letech šlo rychle z kopce, přece jen měla své osobité kouzlo a historické souvislosti. Hned od otevření na sklonku třicátých let minulého století se tady scházeli umělci, profesoři i studenti Zlínské školy umění. Mezi nimi sochař Vincenc Makovský nebo malíři Karel Hofman a Vladimír Hroch,“ poznamenal historik Zdeněk Pokluda. I on na Myslivnu občas rád zašel.

Vinárna byla od svých počátků baštou muzikantů. „Jejím majitelem byl fanda folkloru František Pažout a od roku 1940 se v ní scházeli jeho přátelé. Mezi nimi byl advokát a folklorista Ladislav Rutte, tiskař Antonín Zapletal nebo baťovský ředitel Josef Hlavnička. Hrávala tu cimbálová muzika proslulého primáše Jožky Kubíka,“ popsal atmosféru podniku znalec zlínské hudební historie Jiří Severin. Příznivci folkloru tu měli vlastní místnost vyzdobenou lidovými umělci.

Největší chloubou Myslivny bylo rozlehlé venkovní posezení ve dvoře. Vzniklo podle návrhu valašského umělce Jana Kobzáně, který mimo jiné vymyslel i logo firmy Baťa. Uprostřed byl dřevěný altán vyvedený ve valašském stylu, v němž hrávaly kapely, a před ním taneční parket. „Tato úžasná zahrádka zmizela kvůli nové výstavbě uvnitř bloku už za dob totality,“ uvedl Pokluda.

Malíři, muzikanti a divadelníci chodili na Myslivnu i v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. „V době, kdy jsem pracoval v divadle, jsem to měl skutečně jen kousíček přes ulici, takže jsem tam byl pravidelným hostem,“ zavzpomínal devětašedesátiletý básník Jaroslav Kovanda.

Mezi občasné hosty patřil i pětapadesátiletý muzikant Karel Markytán. „To byl lokál, v němž se pravidelně scházela místní bohéma. Právě tady se v osmdesátých letech dělo všechno podstatné,“ poznamenal člen kapely AG Flek.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video