Stará prádelna skrývala vynálezy

Třebaže raduňské prádelně táhne už na více jak dvě století, dodnes udivuje odborníky svou dokonalostí. Během dubna a května tuto unikátní technickou památku podrobně prozkoumali památkáři. Přestože léta chátrala, objevili dokonale zachovalý systém topení.
„Je výjimečné, v jak dokonalém stavu se tento systém vytápění zachoval. Na severní Moravě žádný jiný podobný neznám,“ potvrdila Dana Kouřilová z ostravského památkového ústavu.
O jeho perfektním fungování svědčí i to, že služebné tam pánům rodu Blücherů praly prádlo až do roku 1949, kdy poslední majitel raduňského zámku Alexandr Blücher opustil Českou republiku. A jak topení a ohřívání fungovalo? „Dřevo nosilo služebnictvo do síně uprostřed budovy, zadním vchodem ze dvora. Celou prádelnu vytápěla topeniště zapuštěná vlevo i vpravo do nosné zdi této síně. V podstatě to fungovalo jako dnešní krb. Nechyběl ani prostor z nehořlavého materiálu, kam skládali dřevo a nářadí,“ popisovala Kouřilová.

Ohniště oddělovala klenba

Od hlavního vstupu oddělovala topeniště silná kamenná zeď. Klenba nad nimi bránila tomu, aby lidem na hlavu padaly saze a dusil je kouř. Dým odcházel do dýmníku ve tvaru trychtýře a dále komínem nad mansardovou střechu. V zimě sušily služebné prádlo v podkroví, v létě venku na dvoře. Bělily je u potoka Raduňky.
V místnostech na druhé straně zdi, ve které se topilo, objevili památkáři základy kotlů, ve kterých pradleny vyvařovaly prádlo. I ty vytápělo centrální topení. „Tam se nesměly dostat žádné saze. ‚Špinavý proces‘ zůstal za zdí v síni s topeništi,“ vysvětlila Kouřilová. Památkáře zaujalo i dokonalé protipožární zařízení v jedné z místností. Kovovým táhlem se dal uzavřít otvor ve stropě. Tím se v případě, že začaly hořet v komíně saze, zamezilo přísunu kyslíku.

Předkové mysleli i na odpařování

Během průzkumu udivil odborníky ještě jeden praktický vynález. Všimli si, že v dřevěném parapetu pod oknem jsou dvě díry a pod nimi je vynechaný otvor ve zdi. „Během praní a vyvařování se pára srážela na oknech a stékala po skle na parapet. Vodu zachytávala nádobka pod parapetem. Když byla plná, tak ji vylili,“ vysvětlila smysl zařízení Dana Kouřilová. Svůj podpis nechali v barokní prádelně také řemeslníci. Srdce z břidlice a s datem 3. prosince 1943 nechal pokrývač Anton Gebauer. Z původního krovu se našly kované hřeby a skoby a jediný plán s náčrtkem střechy z roku 1933. Zajímavé je i to, že ještě po odchodu Blücherů v roce 1949 až do sedmdesátých let minulého století byla prádelna obydlena. „Bydlela tam paní Kurková. Jako bývalé pradleně jí tam panstvo dovolilo bydlet,“ řekla kastelánka raduňského zámku Eva Kolářová.