Sedmička pátrala po zajímavých vysvědčeních. Našla dokonce jedno s Hitlerovým propagandistickým projevem.
Zapadlá zákoutí na půdách skrývají mnohdy vzácná překvapení. Přesvědčil se o tom novinář, publicista a historik Martin Krsek z Ústí nad Labem, když na půdě domu po prarodičích objevil vysvědčení svého dědy z roku 1939.
„Vyklízel jsem nějaké staré věci a náhodou jsem mezi nimi objevil vysvědčení s německou orlicí, hákovými kříži a s proslovem Adolfa Hitlera,“ popsal své překvapení Krsek. Když docela zachovalý dokument prostudoval blíže, zjistil, že kromě znaků třetí říše se vysvědčení liší i ve stylu známkování.
„Prošel jsem si dědovu klasifikaci a skoro ze všech předmětů měl šestku, tudíž tu nejhorší známku. Ale z vyprávění vím, že to v prvním roce okupace měl ve škole opravdu hodně těžké,“ říká Krsek.
S novým vyučovacím jazykem, školním prostředím a spolužáky z vyšší rasy se těžko vyrovnával nejen Miloš Krsek, ale také další ústecké děti, i ze smíšených rodin, které po záboru pohraničí musely den ze dne opustit české školy a přejít do německých. „Ke stáru vysvědčení občas ukázal kamarádům v hospodě jako kuriozitu. Ironicky poukazoval na tištěný proslov Hitlera v záhlaví, podle kterého byl budoucností třetí říše,“ dodává s úsměvem Krsek.
Dívčí kurzy: ruční práce
Ústecké muzeum vlastní patnáct vysvědčení z druhé poloviny dvacátého století. Většina jich je německých. Výjimku tvoří české vysvědčení z Kralup nad Vltavou, které v roce 1928 dostala Getruda Jahnelová z Ústí nad Labem. „Děvče muselo mít s učením problémy, jediná němčina je na výbornou, hlavní předměty včetně češtiny za čtyři,“ ukazuje na hodnocení Ivana Bublíková z muzejní knihovny. Že dívka navštěvovala učební kurz určený ženám, dokazuje i povinný předmět nazvaný ruční ženské práce s naukou o domácím hospodářství, ze kterého dostala za jedna. Zvláštností je i klasifikovaný těsnopis, ze kterého měla dvojku. Podle Bublíkové dívka musela pocházet ze smíšené rodiny, kde mluvili převážně německy. „Asi pro ni nebylo lehké učit se v cizím jazyce, i když pocházela z Ústí,“ dodala knihovnice.
Premianti ve vedení
Současné osobnosti Ústecka vzpomínají na svá školní vysvědčení jen nostalgicky. „Ve škole jsem byl premiant, takže s vysvědčením jsem se domů vždy přiřítil a těšil se na prázdniny,“ řekl ředitel ústeckého Činoherního divadla Jaroslav Achab Haidler. Přiznává ale, že s prospěchem měl na prvním stupni trochu problémy. Ve čtvrté třídě přinesl kuriózní poznámku: trojlístek Čekan, Haidler, Hron - ve třídě nežádoucí. „Rodiče tenkrát vůbec nevěděli, co má ta poznámka znamenat. Nakonec to ale přešli a o učitelích si mysleli své,“ dodává ředitel.
I rektorka ústecké univerzity Iva Ritschelová patřila ve škole spíš k jedničkářům a ani autoritám učitelů se nevzpouzela. „Jedinou špatnou známku, dvojku, jsem dostala v sedmé třídě. Doma jsem tím porušila do té doby zaběhlou tradici bičů. Našim jsem argumentovala, že jedničky má každý blbec,“ pronesla s humorem rektorka.
Naopak rebelství vydrželo Josefu Formánkovi, cestovateli a zakladateli magazínu Koktejl, až do dospělosti. „Vysvědčení nemám, protože jsem je někde ztratil,“ konstatoval suše. Podle něj ho ale s koncem školního roku provázela vnitřní nevolnost, protože trojky a čtyřky z matematiky a fyziky mu kazily průměr. „Na základce mě učení moc nebavilo. Spíš jsem se hodně koukal z okna a snil, kam bych se chtěl jednou v životě podívat,“ přiznal Formánek.
Za pěkné vysvědčení nemusí rodiče odměňovat děti jen penězi. Například v Lezeckém centru v Ústí mají školáci, kteří se vešli průměrem známek do dvou celých, o polovinu levnější vstup na lezeckou stěnu. Ústecká zoo zase odměňovala jedničkáře volným vstupem.
