A když má někdo opravdu velikou hlavu (zhruba tak jako pytel brambor), říká se o takovém jedinci, že „má hlavu jako starosta“.
Proč vlastně mají starostové velkou hlavu? Hypotéza, kterou jsem si už v dětském věku stanovil, zní velmi banálně. Nejvyšší představitel vesnice má velkou mozkovnu proto, aby se mu do ní vešly všechny starosti, které musí řešit. Omlouvám se všem jazykozpytcům a etymologickým šťouralům, pokud jsem ve svých úvahách vedle a nutím je, aby si mimoděk při čtení těchto řádků klepali na hlavu. Toto vysvětlení mi přesto vyznívá logicky i dnes. Ono dá fušku sehnat dárky do tomboly, zajet na kraj, sehnat opraváře pro hasičský vůz, zajet na schůzi mikroregionu, řešit křivě vzrostlý strom u Nováků, a když zbude troška času, zajet znovu na kraj, tentokrát ale do jiného patra.
I původ slova starosta se zdá být jasný. Starost čili péče o obec. Zní to už na první poslech mnohem přátelštěji než ještě nedávné označení předseda místního národního výboru.
Poznat starosti starostů jsme se vypravili v reportáži o mladých starostech v rubrice zpravodajství. Zavedeme vás do jedné vesnice v bývalých Sudetech. Život tam není v některých ohledech jednoduchý. Zejména, když přijde místní sklepy i obytné místnosti navštívit povodeň.
Přesto jsme několikrát od tamějších lidí slyšeli, že zůstali ve své rodné vesnici rádi a žijí zde i jejich děti. Po letech se tak začíná vytvářet ta správná pospolitost a pocit kořenů, které nejde jen tak opustit. A to rozhodně není málo. Obzvlášť, když starosta obce při řešení problémů neztrácí hlavu.
