Šťastné setkání dvou legend ostrovního art rocku

V mnohém oba protagonisté posouvali zvuk domovských souborů. Příchodem Barbieriho působícího během osmdesátých let i v řadách průkopníků nové vlny Japan nabral zvuk Porcupine Tree od počátečního okouzlení psychedelií směr ke kratším písničkám s pevněji ukotvenými strukturami i motivy. I Hogarth, který v řadách artrockových velikánů nahradil zpěváka Fishe, přispěl ke zčitelnění jejich projevu.

Novinka nezapře Barbieriho autorský rukopis, otisknutý již do jeho dvou předchozích sólových alb. Písničky sice nahrála kompletní rocková kapela, kytary i živá rytmika jsou však po většinu času upozaděny. Prim hrají decentní syntezátory a klávesy, namísto neurčitých ploch hrající úsporné, minimalistické motivy, z nichž se odvíjí jednoduché, přesto velmi působivé písničky.

Místy připomenou rozkošatělý zvuk Porcupine Tree z konce devadesátých let, a to včetně osobité poetiky. Hogarthovy verše jako by někdy parafrázovaly Wilsonovy, druhá skladba Cat with Seven Souls s ústředním motivem, že kočky nemají pouze sedm životů, ale i sedm duší, je zjevným odkazem na Nine Cats. V tichých, introvertních okamžicích, jimiž prostupuje podivně stísněná nálada, pak celek upomene Kid A a Amnesiac krajanů Radiohead. Právě tato reminiscence ukazuje, jak nevšední a moderní album nahrály dvě hvězdy žánru, považovaného za konzervativní.

Steve Hogarth + Richard Barbieri: Not the Weapon but the Hand

Vydavatel: Kscope, 2012
Hodnocení: 80 %

Autor je spolupracovníkem redakce